Poleje vás hrůzou pot, když zamícháte karty a z balíčku vytáhnete Smrt, Ďábla nebo Věž? A naopak se vznášíte na pomyslném obláčku blaha v očekávání, pohody, úspěchu, radosti a štěstí, když vám padne Mírnost nebo Slunce?

Já už nad „šťastnými“ kartami nejásám a těch „špatných“ se neděsím. Ony totiž šťastné ani špatné nejsou. Každá karta v sobě nese obojí. Záleží jen na tom, jakou lekci máme od života dostat, co se máme naučit, co máme pochopit…

Karta vždy přináší informaci, jen my jí nemusíme hned porozumět. Pokud máme pocit, že selhala, že nám řekla něco jiného, než se stalo, nezlobme se na ni a raději si ji ještě jednou prohlédněme a zamysleme se nad ní a nad tím, co jsme s ní prožili. Vím, o čem mluvím. Prožila jsem nádherný, bohatý a inspirativní rok se Smrtí a dostala jsem tvrdou lekci od Mírnosti. Myslela jsem si, že jsem obalamutila Ďábla, ale on se nedal, byl jen vlídný, ale stejně jsem jeho pokoušení neodolala. Teď mnou otřásá Věž přesně tak, jak se dalo čekat.

Rok pod patronací karty Smrt byl navzdory mému očekávání fajn. Všechno šlapalo, v práci, doma. Děly se změny, ale naplňovaly mě novou energií. Poznala jsem nové přátele, začala jsem spoustu nových projektů a také je dotáhla do konce. Smrt vážně nemusí být o smrti a změny, které přinese, nemusí bolet. S optimismem jsem se těšila na Mírnost, jak všechno doladím a trochu si odpočinu.

Všechno ale bylo jinak. Takovou Mírnost už nechci zažít, i když dnes už vím, že lekce, kterou mi nadělila, byla nevyhnutelná. Abych byla konkrétní. V tomto roce mi těžce onemocněla a zemřela máma, mému manželovi zemřela máma. Ze světa odešlo i několik našich životních přátel a nebyly to jediné pohromy, se kterými jsme se museli vyrovnat.

Nejhorší na tom všem byla bezmoc. Šílené věci se děly, otřásaly celým mým životem a já, která mám ráda vše pod kontrolou a ve svých rukách, jsem nemohla vůbec nic ovlivnit. Nechápala jsem, co to je za Mírnost. Zlobila jsem se na ni, na Vesmír. Cítila jsem se podvedená, protože tohle přeci Mírnost není. Před očima jsem měla kartu, na které si v pohodě anděl přelévá klidnou vodu z poháru do poháru, nebo si černá kočka z jiné sady líně lebedí u jezírka. Já byla rozervaná na kusy. Přesto to byla Mírnost.

Chvíli trvalo, než jsem pochopila. Nakonec to však cvaklo. Moje Mírnost mi přinesla ochromení a bezmoc, abych se já bojovnice, která má vždy opratě ve svých rukách, naučila události jen prostě přijmout tak, jak jsou. Přiznávám, že to byla jedna z nejtěžších lekcí, které jsem dosud od života dostala. Pochopila jsem.

Jistě ne náhodou mi pak na konci toho všeho přišel do rukou Vikings Tarot. Jako bych dostala od Vesmíru vysvědčení, tuším, že na výbornou. V této sadě je Mírnost přesně taková, jakou jsem ji pocítila já. Žádný anděl, žádná pohoda, mírná voda, ale postava s bezmocně rozpřaženýma krvácejícíma rukama. I to může být Mírnost.

Po téhle Mírnosti jsem v klidu, s respektem, ale bez obav vstoupila do roku Ďábla. Přiznám se, že byl ke mně mírný a vlídný, i když pokušeními v podobě nových plánů, projektů, kurzů, akcí, investic atd. atd. nešetřil. Nechala jsem se strhnout. Přiznávám se, že po roce bezmoci jsem nedokázala odolat. Nabrala jsem si víc, než lze v pohodě unést, ale s tím musí člověk, když frčí po boku Ďábla, počítat.

Teď je tu Věž. Zatím jsem v půlce a řekla bych, že je pro změnu přesně taková, jaká je. Na hodnocení je však příliš brzy.

Protože jsem zvědavá, a jak už jsem řekla, mám ráda věci pod kontrolou, spočítala jsem si své karty roku čtvrt století dopředu. Ještě asi třikrát se mi otočí kolečko Smrt – Mírnost – Ďábel – Věž. Beru to tak, jak to je. Říkám si ale, co mi asi přinese Slunce, které mi vychází za zhruba dvacet let? Kamarád Tomáš prohlásil: „Pohřeb žehem.“ Kamarádka Sabina řekla: „Pojedeš k moři.“