Každý někdy s něčím začínal a nejinak je tomu s tarotem.  Není to vrozená vlastnost či charakterový rys, umět vykládat karty. Je potřeba se tomu naučit, stejně jako čemukoli jinému – např. hraní na klavír nebo cizímu jazyku. Ráda bych aspoň malou měrou přispěla byť jen k malému usnadnění při získávání zkušeností na vaší budoucí tarotové cestě.

Jak tedy začít? Načerpali jste nějaké základní informace, a už byste rádi přikročili od šedé teorie k o poznání zelenějšímu stromu praktického použití karet – tedy CO s nimi. Každý začínající kartář je dříve nebo později postaven před rozhodnutí, jakou formu svým výkladům dá – a to je bod, kdy obvykle propadá panice a horečně loví v hlavě složité výkladové obrazce, které přece viděl v té příručce ke kartám, a které se zaručeně „musí“ použít, aby byl výklad dokonalý.

Tohle je, přátelé, jeden z mých oblíbených tarotových mýtů – „čím složitější obrazec, tím lepší výklad“. Není tomu tak. Představte si, že byste se učili někomu vyprávět příběh v cizím jazyce… jen málokdo by se pouštěl do složitých a květnatých frází s vytříbenými slovními obraty. V začátcích obvykle postačí používat jednoduché, holé věty. Až později je s přibývající praxí a vlastní jistotou rozvíjíme do složitějších souvětí a přirovnání.

S tarotovými výklady je to stejné. Vyplatí se začít od jednoduchého ke složitějšímu. Ze své zkušenosti musím říci, že často jsou ty nejjednodušší výklady s malým počtem karet ty nejlepší. Dávají jasné odpovědi bez zbytečných odboček od věci.  Znám mnoho, i velmi zkušených kartářů, kteří vykládají celou svou praxi základním výkladem na 3 karty a jejich výsledky jsou často výjimečné. To, že je něco jednoduché, neznamená, že to za nic nestojí nebo je to nějak „horší“, než bohatý výkladový obrazec s velkým počtem karet a složitým členěním pozic.

Otázka je základ

Jak tedy na to? Jednoduše. Zvykněme si nejdříve dobře si uvědomit, na co se přesně ptáme – tím máme polovinu práce hotovou – dobře se zeptat je předpokladem úspěšného získání odpovědi karet. Berte je pro tuto chvíli jako malé dítě – pokud neporozumí, nač se ptáte, nedokáže vám odpovědět. Tarot to má stejně. Karty bohužel nedisponují lidským uvažováním a něco jim naznačovat vám nijak nepomůže. Je potřeba jasně pojmenovat.

Ze své praxe mohu uvést jeden učebnicový příklad, jak se neptat. Slečna XX se ptá klasickou otázkou (špatnou podotýkám) „Budeme s panem XY spolu?“ Kromě toho, že to záleží také na panu XY, je otázka špatně proto, že ona slečna tím myslí, zda se pan XY rozvede, což samozřejmě není to samé a karty to neumí rozlišit a domyslet si, co je za otázkou skryto.

Podobně špatně položená otázka je ta, kdy se ptáme pasivním způsobem na sebe sama – např. „Budu se stěhovat?“ To opravdu záleží na vás, nejste kredenc, aby vámi bylo stěhováno. Disponujete vlastní vůlí a myšlením, a pokud se budete chtít stěhovat, tak ano, pokud nebudete chtít, zůstanete, kde jste. Pokud touto otázkou ovšem nemyslíte opět něco jiného, než se ptáte – tedy např. jestli nedostanete výpověď z nájmu.

Nyní už tedy můžeme přikročit k vlastním výkladům. Do začátku zvolíme – jak jinak, ty nejjednodušší.

Výklad z jedné karty

Poslouží dobře jako ukazatel směru – „Je tohle pro mne dobře/špatně?“, „Mám to udělat, nebo nemám?“ Podle vytažené karty jistě dokážete vycítit pozitivní nebo negativní vyznění obrázku, který vidíte.

Výklady ze tří karet

Jsou nejuniverzálnější a jak jsem říkala, mnoho kolegů i já sama je používáme jako běžné uskupení pro výklad. Pozice a jejich významy mohou být různé, ale zůstaňme u jednoduchosti.

Vytvořme prostou řadu o třech kartách, kdy jednotlivé karty mohou znamenat např.:

  1. Problém/důvod otázky-situace, jaká je nyní
  2. Návrh řešení – co dělat, jak se k tomu postavit
  3. Výsledek toho, co činíme na radu karet – kam to povede

nebo

  1. Co dělat
  2. Co nedělat
  3. Jak dopadne to, nač se ptám

nebo

  1. Minulost – věci, které měly vliv na současný stav
  2. Současnost – situace, jaká je nyní
  3. Vývoj – jak se bude situace vyvíjet dále

nebo

  1. Můj plán
  2. Co mluví pro
  3. Co mluví proti

A takto se dají tři karty obměňovat naprosto jakkoli zrovna potřebujete. Pokud vám není jednoznačně jasný výsledek, nic nebrání přiložit ještě jednu nebo více karet s vlastní doplňující otázkou.

Rozšířenou formou tří-kartového výkladu je jeho použití ve dvou (i více) řadách nad sebou, např. při rozhodování pro některou z variant. V tomto případě je před výkladem dobře si určit, která řada znamená jakou možnost. např. že horní řada A bude varianta možného vývoje, pokud udělám A, a dolní řada bude vývoj věci, pokud udělám B.

Stejně tak dobře můžete tuto variantu výkladu použít, pokud se ptáte např, která firma bude pro vás lepší budoucí zaměstnavatel, dodavatel, škola pro dítě … cokoli chcete. V těchto případech jsou pozice všech tří karet v řadě souvislým příběhem, který má začátek, průběh a nějaký výsledek.

 Výklady ze čtyř karet

Je to podobné jako se třemi, jen můžete rozšířit otázky, např. takto:

  1. Příčina, problém, důvod otázky
  2. Současná situace
  3. Co dělat
  4. Výsledek – kam to povede

nebo

  1. Situace
  2. Co dělat
  3. Co nedělat
  4. Kam to povede

Nebo:

  1. Moje přání
  2. Skutečnost – co si přeji opravdu, důvod mého přání
  3. Jak na to
  4. Pravděpodobnost vyplnění

Variant je nespočet, ke každé opět můžete použít vlastní významy pozic a další doplňkové karty podle uvážení.

Ke složitějším výkladům se dostaneme zase příště. Trénujte a nebojte se zapojit vlastní intuici – pokládejte si karty, jak je vám libo, pokud vám tak odpovědí na vaše otázky, je to tak určitě dobře. Neexistuje „dobře“ nebo „špatně“ položený výkladový obrazec, jen špatně položené otázky. A i to je jen otázka praxe.

Nebojte se karet, jen s nimi mluvte tak, aby rozuměly, co si přejete – stejně jako my lidé, technika, počítače, psi a jiná zvířata… Ať se vám daří!

close

JE LIBO TAROT DO E-MAILU?

Jakmile na blogu vyjde nový článek, dáme vám vědět.