Ať už vykládáte profesionálně nebo jen občas pro zábavu, zjistíte, že většinu klientů tvoří kooperativní lidé, ochotní následovat vaše rady a dostat ze sebe maximum. Ale čas od času potkáte klienta, se kterým je to, slušně řečeno, trošičku těžké. Výbornou typologii náročných klientů uvádějí Amber a Azrael Arynn K v knize Heart of Tarot: An Intuitive Approach . Tak jsem vám ji přeložila. Typů je celkem 13, proto vyjde ve dvou dílech. Na ten druhý se můžete těšit příští měsíc.

1. Skeptik

„Stejně jsou to všechno kecy.“

Skeptik vás se zamračeným výrazem (pokud ho k vám dotáhla přítelkyně) nebo blahosklonným úsměvem (pokud přišel ze své vůle) ujistí, že na tyhle hovadiny samozřejmě nevěří, ale pro výklad má přísně logické důvody, například:

  • Moje žena / přítelkyně / přítel / pes mě donutili
  • Píšu práci do školy o historii / antropologii / psychologii / jazykovědě
  • Jsem jenom zvědavý/á (a jsem připraven/a vás odhalit jako neznaboha, ďáblova sluhu a okultního šmejda, kterým ve skutečnosti jste)

V tomto případě doporučuji upřímně prodiskutovat klientovy obavy ještě před tím, než se pustíte do výkladu. Vysvětlit, že Gestalt tarot (jak autorky nazývají svůj přístup, pozn. překl.) je o společné snaze, a pokud nechce odložit své pochyby stranou a věnovat tomu trochu poctivého úsilí, nemá smysl se do toho vůbec pouštět. Pokud má váš klient úplně uzavřenou mysl, můžete odmítnout a ušetřit si čas i pocit frustrace.

Pokud je klient ochoten to zkusit, postupně se může otevřít procesu. Zvlášť, když zjistí, že na něj nebudete zkoušet triky hollywoodského vykladače cikánského stylu („Ve vaší budoucnosti vidím velkou lásku… ale vize se ztrácí… zkuste přidat nějaké peníze a já se pokusím závoj protrhnout…“)

Ať je vaše vnitřní reakce nebo rozhodnutí pokračovat jakékoli, zůstaňte klidní a profesionální, nebo pouze potvrdíte klientovy nejhorší obavy.

2. Nemluva

„Ano. Ne. Nevím.“

Někteří lidé jsou sami od sebe potichu, jiní mohou být nervózní ze své první návštěvy u kartáře, jiným úplně chybí představivost. Všechny tři skupiny mohou reagovat na vaše otázky s nejmenším množstvím zvuku, který člověk dokáže vydat, a přitom zůstat považován za inteligentní formu života.

Ti nervózní se většinou časem otevřou, zvlášť když zjistí, že jste vřelí, přátelští a nekoušete. Možná budete potřebovat strávit trochu času úvodním povídáním, dokud neobjevíte zájem, který je odvede od úzkostné sebekontroly. Jednou z nejlepších taktik je nechat klienty mluvit o jejich domácích mazlíčcích, a přidat zábavnou historku o vašem psovi / kočce / leguánovi /čemkoli jiném. Pokud se jejich milovaná Micinka zrovna minulý týden neodebrala do kočičího nebe, bude to fungovat.

Na přirozeně tišší typy zabírá položit otevřenou otázku, a pak počkat dostatečně dlouho, aby bylo jasné, že vážně očekáváte odpověď. Nenechte svou netrpělivost snažit se ticho vyplnit, nebo se vaši tiší klienti spokojeně usadí a nechají všechno mluvení na vás, což činí Gestalt tarot prakticky nemožným.

Některým lidem opravdu chybí představivost. Když se zeptáte „Co si osoba na kartě zrovna teď myslí?“, vrhnou na vás pohled, jako by vás právě pustili z blázince, a odpoví: „Je to jen obrázek, nemyslí si nic,“ nebo „Jak to mám sakra vědět?“

Na druhou odpověď existuje užitečná technika z NLP. Byli byste překvapeni, kolik lidí se otevře, když na „Já nevím“ odpovíte „A kdybyste věděl/a, jak by to bylo?“ A pravděpodobně si vůbec nevšimnou, jaký manévr jste na ně právě udělali.

Fantazii nikomu nemůžete dodat na přání. Můžete minimalizovat příběhový aspekt Gestaltu a jít přímo k věci: „Připomíná vám ten král někoho? Velký chlap s bradkou? Jaký je?“ Zkuste co nejrychleji spojit tarotové figury a situace z klientova života, i když výklad bude krátký. Účelem je pomoci tazateli podívat se na svůj život s odstupem, aby mohl učinit praktická rozhodnutí.

3. Televizní psychoanalytik

„Císař představuje mého otce, a v raném dětství…“

Někteří klienti milují sebe-psychoanalýzu, nebo její zdání. Mohou se podívat na tarotovou kartu a pak hodinu drnčet o svých vlastních duševních poruchách, neurózách a původu každého hnutí mysli, které jim proletí hlavou. Jsou tak plynulí a upovídaní, že se vy jako kartář díváte po očku na hodinky a přemýšlíte, jestli tam náhodou nejste navíc.

Pro tento typ lidí tarot představuje intelektuální hru. Jejich vhled do jejich myšlenkového procesu může a nemusí být přesný, ale jejich chování se nezmění. Analýza nevede k akci, ale nahrazuje ji. Můžete mít dojem, že jsou spokojeni se svou vlastní citlivostí, ohromeni pronikavým porozuměním sobě samým, v úžasu nad vlastním výkladem svého fungování. A tím to končí.

Naslouchat takovému klientovi je trochu trapné. Je to jako nechat se najmout jako průvodce po bažinách v Everglades, a pak zjistit, že po vás chtějí jen sedět na okraji a dívat se.

V této situaci máte několik možností. Zatímco klient vypráví, můžete tiše sedět, myslet si na své věci a na konci si vybrat honorář. Klient může být nadšený „jak skvělou práci jsme dneska udělali“, nebo mírně zklamaný, že se nic skutečného nestalo.

Nebo můžete hrát „drsného policajta“ a nemilosrdně klienta zastavit pokaždé, když se nechává unést vlastním monologem. Můžete klást těžší a těžší otázky: „Když víte, že selháváte proto, abyste naštval svého dominantního otce, proč s tím něco neděláte?“ Můžete vyjasnit, že chytrá analýza problému nestačí. Zodpovědný dospělý podle svého uvědomění i jedná. Samozřejmě se klient může rozčílit a odejít, nebo si sednout a udělat nějakou skutečnou práci.

Nebo můžete být rafinovaní. Položte otázku, vyslechněte si odpověď, pak ji ignorujte a ptejte se znovu: „Co jiného může figura na obrázku cítit?“ Nikdy neskákejte na první odpověď. Jemně tlačte klienta k hlubšímu zkoumání, ale neútočte na něj přímo.

4. Hledač guru

„Naplň mě svou moudrostí, ó velký Mistře Tarotu!“

Jak je na tom vaše ego? Pokud je dost široké, můžete si klienta, který chce být vaším oddaným následovníkem, docela užívat. Tento člověk hledá záskok za rodiče nebo učitele, který bude moudřejší, láskyplnější a charismatičtější než oni. Klient vám bude doslova viset na rtech, aby z nich odečetl každou kapku moudrosti. Vychvalovat vaše přednosti každému, koho potká, a trávit ve vaší přítomnosti více a více času. Bude vám nosit drobné dárky, nebo dokonce drahé věci, které si nemůže dovolit. Pokud nejste ego-maniak, za chvíli vám to půjde na nervy.

Jako odpověď můžete skromně popřít své božství a nasměrovat klientovu pozornost k jeho vlastním silným stránkám a vnitřním zdrojům. Můžete popisovat hodnotu nezávislosti a sebedůvěry, zatímco vás klient sleduje jako hladové štěně, slavnostně přikyvuje, naprosto souhlasí… a přitom ignoruje každé slovo.

Pokud to bude pokračovat dostatečně dlouho, klienta pravděpodobně naštve, že odmítáte hrát roli guru. Pak na vás najde nějakou strašlivou chybu, která otřese jeho důvěrou. Lidem, u nichž vás dříve vychvalovali, vás najednou pomluví. A pak zmizí. Raději než riskovat, že se to stane znovu, byste šli bydlet někam do odlehlé jeskyně. Ale nakonec to neuděláte, protože vašemu skutečnému štěněti by bez vás bylo smutno.

Část zármutku můžete dopředu eliminovat tím, že drama stopnete hned v první minutě, kdy si uvědomíte, co se děje. Pokud je to nutné, buďte přímí, strozí a verbálně brutální. Řekněte takovým klientům, že už je nechcete nikdy vidět. A opusťte vůdčí roli v jejich fantazii.

5. Závislák

„Nikdy bych neudělal tak závažný krok, aniž bych se zeptal…“

Některé lidi děsí už samotné pomyšlení, že by se mohli rozhodnout. Nemají žádný směr, žádné kariérní cíle, žádné životní poslání. Nebo si nikdy neosvojili dovednosti, nezbytné pro správné rozhodnutí, jako je definice problému, sběr informací, nastavení standardů, nebo porovnávání a analýza. Někteří jednoduše nevěří své vlastní intuici, například proto, že některá jejich minulá rozhodnutí skončila katastrofou. Někteří z nich v hloubi srdce nevěří, že chyby mohou být napraveny, a mají strach udělat další.

Pro takové lidi je idea moudrého kartáře se speciálními věšteckými schopnostmi nesmírně atraktivní. Vnímají vás jako bezpečného průvodce nástrahami života – profesionálního rozhodovače, který jim může ulevit od nesnesitelného břemene vlastní volby. Nebo se může jednat jen o jedno konkrétní rozhodnutí, které nejsou schopni udělat. Mohou být posedlí jednou otázkou, nekonečně zkoumat každou nuanci problému a vracet se na další a další výklady, i když karty už na poprvé hovořily zcela jasně.

Samozřejmě nějaká ta pomoc s rozhodováním se občas hodí každému. Tazatelé mohou být příliš pohlceni situací na to, aby jí mohli rozumět. Nebo příliš ovlivněni vlastními předsudky a minulými zkušenostmi. Pro určitý výběr jim mohou chybět důležité informace nebo schopnosti. Každý inteligentní člověk občas hledá vedení ostatních, v závislosti na povaze otázky a potřebných zdrojů. Jednou se jdou zeptat přítele, podruhé profesionálního mechanika a potřetí kněze či kněžky.

Klíč je v tom, že většina dospělých žádá o pomoc jen občas. Ne pokaždé, když mají udělat jakékoli rozhodnutí složitější, než je výběr polévky k obědu. Také raději hledáme odpovědi u různých zdrojů, než abychom se stali závislými na jednom poradci.

Pokud zjistíte, že vás stejný klient vyhledává týden co týden s různými typy životních rozhodnutí, nebo s jedním obtížným problémem, který stále odmítají vyřešit, co můžete dělat? Bezskrupulózní kartář bude nečinně sedět, inkasovat další a další honoráře, a nechá si klientovou rozhodovací paralýzou pohodlně plnit kapsu. Moudřejší a etičtější řešení je pomoci tazateli podívat se na problém, klidně i pomocí bezplatného výkladu na téma: „Jaké energie souvisí s mou závislostí na (vaše jméno) v otázce takového množství rozhodnutí?“

Nebo, pokud se pokaždé jedná o tu samou otázku: „Jaký dopad má na můj život, že se k tomuhle tématu stále vracím a zdráhám se ho opustit?“

Ať se klient ve chvíli, kdy s tím přijdete, zachová jakkoli, pamatujte si, že nejste jeho rodič, ani brána k jeho závislosti a nerozhodnosti. Pokud je to nutné, vždycky můžete odmítnou domluvit si sezení častěji než jednou za měsíc, nebo se odmítnout vracet k opakujícímu se tématu, které jste už dávno prozkoumali skrz naskrz.

6. Pasivní

„Platím vám za to, tak mě bavte.“

Někteří klienti zaměňují výklad tarotu s výkladem budoucnosti. A přicházejí s představou, že prostě kouknete do karet a vyložíte jim budoucnost, zatímco budou jenom tiše přikyvovat. Také budou tajně očekávat okultní drama a doufat, že bydlíte v barevně pomalovaném cikánském voze. Takovým lidem budete muset hned na začátku popsat základní principy Gestalt Tarotu:

  1. Nejste jasnovidec s neobvyklou schopností vidět budoucnost.
  2. Nejste ani médium se schopností číst mysl tazatele. Tazatel, který žije ve své vlastní hlavě, má k vlastním myšlenkám mnohem lepší přístup než vy.
  3. Nejste kanálem pro nevtělené duše, které o tazatelově životě záhadně vědí mnohem víc než on sám.
  4. Vaší prací je klienta provázet, facilitovat jeho proces a klást mu myriády otázek.
  5. Klientovou prací je na vaše otázky odpovědět s veškerou představivostí, kterou má k dispozici. Získané informace pocházejí z klientovy vlastní mysli. A ta pracuje, když pracuje klient.

Náhodný klient může být opravdu zklamaný, že zdrojem všech odpovědí nejsou vaše paranormální schopnosti. Absence rumunského přízvuku a velkých kulatých náušnic celou věc dělá jenom horší. Můžete alespoň zapálit vonnou tyčinku a hodit na sebe trochu dramatické bižuterie.

(pokračování příště)

Foto: Nik ShuliahinUnsplash

close

JE LIBO TAROT DO E-MAILU?

Jakmile na blogu vyjde nový článek, dáme vám vědět.