S radostí uvádím článek mého kamaráda, se kterým jsem se kdysi dávno učila vykládat tarot. Já se to i díky němu krásně naučila a jak s tarotem pracuje on sám, posuďte sami.

Šantročení

aneb úvod do tarotové magie

Tarotová magie je očividně něco, co souvisí jak s Tarotem, tak s magií. Vztah těchto dvou věcí je ale ve výrazu „tarotová magie“ spíše nepoměrný. Tarotová magie je spíše odvětvím magie, než odvětvím Tarotu či běžného užívání tarotových karet. Zatímco druhé slouží k poznání, první je nástrojem podřizování či alespoň ovlivňování světa v souladu s naší vůlí a přáním. Tarot používáme k odhalení Pravdy, která již nějak existuje, zatímco magií tu Pravdu, co má existovat, vytváříme svévolně.

Přestože se to může znát jako nesmiřitelný rozpor, spiritualita si s něčím, jako je logika, hlavu příliš neláme. Proto lze Tarot k magii použít jako nástroj, a to jako nástroj veskrze užitečný. Je nicméně nutné si uvědomit, že se jedná o magickou praxi a tarotová magie se tak nehodí pro povahy smířené se světem a Boží prozřetelností. Zatímco Tarot sám je nástrojem poznání, má magie a její součást, kterou je tarotová magie, mnohem primitivnější, pragmatičtější a přízemnější cíl – svět kolem sebe ovládat a měnit. To je také důvodem, proč je magie nebezpečná, zvlášť v rukou nevyzrálého hlupáka, a proč je pochopitelné, že je známa také jako černé umění.

Tento krátký článek nicméně do žádných „čerností“ zabíhat nebude, protože se pokusí pouze nastínit základy tarotové magie a jednoduchá a naprosto nestrašidelná malá šantročení. Jedná se o taková malá kouzla, při kterých karty vždy někam zašantročíte (a pak je mnohdy nemůžete najít). Nicméně i přes jednoduchost tohoto šantročení určitě stojí za zmínku, že následující text je užitečný pouze pro pokročilé kartáře a kartářky. Neznáte-li své karty perfektně, a pokud jste „neodvykládali“ už hezkou kupu osudů, je pro vás asi vhodnější jiný typ magie, protože tahle prostě nebude moc fungovat.

Teorie:

Než je možné přeskočit rovnou na otázku Tarotu v magii, je třeba udělat si malý exkurz do oblasti magie obecně. Exkurz vlastně až miniaturní, protože jinak by se z článku stala minimálně trilogie obsáhlých svazků. Následkem toho budou některé věty formulovány jako dogmata a „pravdy“. Ne protože by tomu tak bylo, ale protože na vysvětlování není prostor. Tímto se tedy omlouvám přemýšlivému čtenáři za následující zkratkovitost.

Magie není věcí myšlení a logiky a možná překvapivě pro mnohé nesouvisí vlastně vůbec s hlavou. Magie je o pocitech, emocích a vášních, tedy o pochodech natolik primitivních, že jsou v těle situovány v evolučně starších nervových centrech, ponejvíce v břiše. Zajímavé je, že ta představa je možná zvláštní pro nás Čechy, zatímco pro anglicky mluvící jedince je velmi snadno přijatelná. V angličtině je například intuice zcela samozřejmě něčím, co je v břiše (anglickým ekvivalentem našeho „Intuice mi říká…“ je anglické „Moje břicho mi říká…“).

To, že magie nesouvisí toliko s myšlenkami jako s tělesnými pocity, je velmi důležité. Zatímco myšlenky umíme ovládat perfektně, s emocemi jsme na tom mnohem hůř. Když dostanete úkol „Myslete/představte si dům/kočku/psa.“, je ho velmi snadné splnit. Splnit úkol „Pociťujte smutek/ vztek/lásku/nostalgii.“ je ale ve srovnání s prvním úkolem téměř nemožné. Abyste uspěli, musíte si představovat jiné, další věci. K vyvolání pocitu lásky musíte myslet na vaše milované a k vyvolání vzteku myslet na to, co vás dráždí. Tyto „jiné věci“, to, pomocí čeho vyvoláváme žádoucí pocity, jsou symboly.

V magii je třeba výsledek a cíl našeho snažení procítit. Nestačí na něj jen pomyslet. A k práci s prociťováním nám slouží právě symboly. Ty si můžeme rozdělit do dvou typů – fyzické a mentální. Mentálními symboly jsou myšlenky, vzpomínky, představy atd. Sem patří právě ona vzpomínka na naše milované, pokud chceme vyvolat pocit lásky. V magii sem patří primárně vizualizace. Fyzickými symboly v magii jsou třeba obrazy, činnosti a obecně věci okem viditelné, např. svíce a pálení papírků, pentagramy, voda, sůl, nůž, hůlka apod. A právě tady do hry vstupuje Tarot. Pokud magie stojí na pocitech a jejich nosičích, tj. symbolech, tak už začíná být jasné, proč se Tarot k čarování tolik hodí. Je to úžasný soubor symbolů, soubor velmi rozsáhlý a všeobsažný.

Každý pokročilý kartář zná své karty. Zná obrazy na nich a tak nějak své karty i prociťuje. Karty jsou pak velmi silnými symboly, které lze velmi dobře užít v praktické magii. Zde je také důvod, proč je tarotová magie vhodná spíše pro pokročilé kartáře. Jestliže nemáte Tarot zažraný až pod kůží, je vhodnější používat jiný systém symbolů, takový, se kterým jste v mnohem užším vztahu (například kuchyňská magie, bylinky, barevné krystaly a barvy obecně atd.). Pokud člověk se chce věnovat jen magii a ne věštění, je studium celého systému Tarotu zbytečně zdlouhavé a komplikované. Je to jako učit se japonskou abecedu jen proto, že si chci objednat sushi. Naopak pro zkušeného vykladače, který zná svoje karty líp než svoje boty, je Tarot vhodnou vstupní branou a skvělým nástrojem v oblasti praktické magie. Toliko k teorii.

Praxe:

Praxe jakékoli magie, tedy i tarotové, by, podle mého názoru, měla být jednoduchá. Nejsem zastánce půldenních prozpěvování a recitálů v róbách po týdenním půstu. Zacílit na pocity je třeba jasně a srozumitelně. Jasně a srozumitelně pro Vás, tedy toho, kdo to celé praktikuje. Proto je třeba se řídit primárně svou intuicí, pociťováním a znalostí karet. To co Vám nedává smysl, smysl nemá a nemá smysl to dělat. A to prostě proto, že to na Vás nemusí vyvolat ten správný účinek. Magie je velmi osobní. Důležitým úkolem tak bude to zkoušet, co to pude.

Na druhou stranu já osobně můžu psát jen o tom, co dává smysl mě, protože nic jiného samozřejmě neznám. Následující řádky jsou popisem mé praxe, která funguje minimálně pro mě, a která pro vás může být třeba návrhem a inspirací ve vlastním bádání a zkoušení.

Takže, jak už bylo řečeno, tarotovou magii používám často pro takzvaná malá kouzlíčka, kterým říkám „šantročení“. Karty jsou placaté papírky, proto je většinou někam zastrkuji nebo pokládám, prostě zašantročím. To je vlastně všechno. Jedná se tak o praxi velmi jednoduchou. Jak na to?

Při tomto malém tarotovém čarování se nesnažte nijak soustředit, vizualizovat, recitovat apod. Zbytečné soustředění je nakonec spíše rušivé. Prostě jde jen o to kartu někam „zašantorčit“ – položit, zastrčit, opřít. Na kartu někdy lze položit další symbolický předmět. Pak už si můžete jít po svém. Skrytý svět podvědomých pocitů udělá ten trik tak trochu za vás.

Poté, co zašantročíte, současně ještě pro jistotu ale dejte jako poslední kartu v balíčku kartu I.Mág a tento zbytek balíčku (chybí v něm zašantročené karty) položte na jeho obvyklé místo obrázky nahoru. Pro zajímavost naopak, když jdu věštit mám vždy až do prvního míchání „nastaveného“ na dně balíčku naopak V.Velekněze.

Je třeba mít jedny, primární a hlavní karty. Existují prý i kartářky, které prý mají celé zdi tak obložené kartami, že potřebují pomoc minimálně deseti stonožek, aby své sady na prstech spočítaly. Já ale věřím, že jako stačí kartáři na botě jen jedna tkAnička, Bude kartáři nejlépe sloužit jedna sada karet. Taková sada je pak kartářem prosycená a on je prosycený jí. Jsou jako nejlepší kamarádi, kteří se znají až na dřeň. Tuhle sadu pak člověk k čarování používá.

Doporučuji používat pouze jednu kartu na jedno šantročení, protože jinak je symbolika a síla karet zbytečně překombinovaná. Místo, doba a způsob použití už úzce souvisí s tím kterým malým kouzlem.

Když se kartami čaruje, není možno vykládat a naopak. Kartář totiž při čarování nemá plnou sadu karet, a jak už bylo naznačeno, nedoporučuji používat sady dvě. Můžete to brát jako dny oddechu od vykládání (a dobrou výmluvu k odmítnutí proseb o výklad, když se na to necítíte). Nebo je dobré si vyčlenit den, kdy kartář nevykládá a s kartami smí jen čarovat. Vhodná je třeba neděle, kdy je člověk doma a odpočívá a není pravděpodobné, že bude někomu vykládat.

Ač to možná zní bláznivě, je dobré si představovat karty jako partu 78 malých přátelských skřítků, kteří pomáhají kartáři. Popř. duchů, spirituálních pomocníků, démonků nebo něco takového. Pracujete-li s kartami pravidelně, tak jsou už napůl živé tak či tak. Karty bydlí u vás doma a tam taky bude probíhat všechno šantročení, co s nimi budete dělat. Byt/dům je jako svět v malém. Mystický princip mikrokosmos-makrokosmos ve dvojici domov-svět platí úplně stejně jako ve dvojici tělo-svět. Základním nejjednodušším principem tarotových kouzel je tak pouze spojit symboliku karty se symbolikou místa (a popřípadě i času). Ke komplikovanějším věcem se možná dostaneme jindy.

Soubor kouzel je potenciálně nekonečný a následující příklady jsou zde uvedené hlavně pro inspiraci a pochopení této velice jednoduché praxe.

Takže, jak to tedy nakonec vypadá?

  1. Právě teď, když píšu tenhle článeček, mám pod notebookem zastrčenou kartu Eso mečů. Proto, aby článek byl jasný a pochopitelný.
  2. Když nemůžu usnout nebo po špatné noci, když se nevyspím dobře, okamžitě dávám pod matraci Čtyřku mečů.
  3. Když chcete klid, dejte IX. Poustevníka pod telefon. Hoďka stačí. Nikdo nebude volat. Sám si na poustevníka odkládám mobil na víkend.
  4. Desítka disků v partnerově přihrádce/šuplíku na spodní prádlo zajistí věrnost.
  5. Eso holí (penis) či Eso pohárů (vagína) na stejném místě zajistí partnerovu/partnerčinu potenci/vášnivost. Nedoporučuju pod matraci. Člověk může mít „veselé sny“ a to se pak blbě spí. Varianta s XV. Ďáblem je pro milovnice 50 odstínů šedi.
  6. Šestka holí v pracovních lejstrech nosí úspěch v práci. Lze nosit i v kabelce či brašně jako talisman, ale já osobně nerad vynáším samotné karty z domova.
  7. V šuplíku na ponožky VIII. Síla proti únavě přes den. Pro bezpečí na cestách je pak v ponožkách VII. Vůz (pak ale bohužel balíček nemůže jet s vámi).
  8. Císařovna je dobrá u kytek, když se jim nedaří.
  9. Na poslušné děti je měchačka/vařečka položená na IV. Císaři.
  10. U vaření mám opřenou Trojku disků na lince. Zvlášť když to má kynout. Šestka pohárů, když chcete trumfnout jeho maminku a Desítka pohárů obecně pro příjemný a chutný rodinný nedělní oběd.
  11. Na parapet nebo někam k oknu (ale zevnitř) kousek křišťálu nebo skla na XIX. Slunci pro hezké počasí. Špetka soli na Pětce pohárů zas pomáhá k dešti.
  12. Když mi někdo naštve a zachová se nefér, dám pod odpadkový koš XI. Spravedlnost. Člověk dostane, co si zaslouží. Takové zrychlení karmy. Pokud si nic špatného nezaslouží, nic se mu nestane. Takže nejde o černou magii. Nemusíte se bát.
  13. Kartu Spravedlnost lze nahradit Šestkou disků, pokud jde vyloženě o materiální věci. Je to tedy vhodné zvláště pro kartáře, kteří vykládají na dálku. Po výkladu položte Šestku disků pod telefon (když vykládáte po telefonu) nebo pod počítač (píšete-li maily) nebo do obálky a na místo kam dáváte poštu (pokud píšete dopisy). Pak vždy zaplatí.

A tak dále a tak dále. Myslím, že princip je jednoduchý a jasný. Když to bude někoho zajímat, tak můžu doplnit. Nebo ještě lépe, zkuste něco doplňit vy.

Samozřejmě jdou šantročit i ošklivé karty jako Deset mečů nebo Pět disků, ale proč si kazit den takovým tématem, že?

Karty nechávejte tak dlouho jak uznáte za vhodné a smysluplné. Kde to jde, nechte přes noc nebo až dokud nepotřebujete mít kompletní balíček. Kde to nejde, nechte, než dohoří svíčka nebo vonná tyčinka, kterou můžete zapálit poblíž nebo kdekoli jinde v domě, například na vašem oltáříku. Nebo třeba nechte hodinu. Je na každém, jak mu to vyhovuje.

Sbírání karet je někdy peklo. Výhodou ale je, že při tom hledání mnohdy uklidíte a rozhodně se zas něco naučíte o kartách. Např. „Kam jsem jen strčil před dovolenou tu Devítku holí?“-> „No je na ní plot a člověk, co se chrání.“ -> „Jdu hledat někam ke dveřím“ -> „Jůůůů. Já jsem ale tak šikovnej sklerotik, kterého nikdo nevykradl!!“

Šantročením karty získávají sílu a jejich osobnost roste. Pomáhá to při věštění. Je to trochu jako „krmení“ karet, ale o tom jindy.

Přeji hezký den a plno úspěchů. A dejte vědět, jak to jde.

Pepa

V Plzni 2. 9. 2018 napsal J. Z. Bořek