Letos to bude 25 let, co jsem poprvé vzala do ruky tarotové karty. Od té doby mě docela intenzivně provázejí skoro na každém kroku. Do obecné představy o kartářce ale nejspíš nezapadám. Můj způsob výkladu se hodně podobá metodě, kterou pod názvem Gestalt Tarot vytvořil John McClimans a kterou v knize Heart of Tarot, an Intuitive Approach popisují Amber a Azrael Arynn K. V tomhle článku jsem se pokusila shrnout zásady a principy, podle kterých vykládám.
1. Nevěštím budoucnost.
Co vás čeká a nemine, ode mě neuslyšíte. Jednoduše nevěřím tomu, že naše budoucnost je pevně daná. Člověk má jeden velký dar, a tím je svobodná vůle. Proto při svých výkladech jednám tak, abych pro ni nechala prostor.
V seriálu Flashforward – Vzpomínka na budoucnost všichni lidé na zemi utrpěli na 127 vteřin ztrátu vědomí. A v ní viděli záblesk svého života za 6 měsíců. Většina seriálových hrdinů se následně začala chovat tak, aby svou vizi naplnili.
Tarotové výklady mají podobnou moc. Když člověku řeknete, jaké události budou následovat, zařídí se podle toho. Říká se tomu sebenaplňující proroctví. To, co si uložíte do hlavy, se může snadno stát. Takže si na to dávám pozor.
2. Pokládám otázky.
Otázka je pro mě základním kamenem dobrého výkladu. Bez otázky vykládat neumím, nebo mi to moc nedává smysl. Výjimkou u mě není ani situace, kdy v rámci hodinového sezení 45 minut definujeme otázku, a teprve posledních 15 minut vykládáme karty.
Až na výjimky se vyhýbám otázkám, na které se dá odpovědět ANO/NE. A také těm, které začínají Měl/a bych… Dobře položená otázka podle mě posiluje zodpovědnost klienta, zachovává neutrální postoj (místo utvrzování ve vlastní pravdě) a nechává možnosti otevřené. Tak totiž přinese nejvíc informací.
3. Nechávám klienta mluvit.
Samozřejmě znám tradiční významy karet. Ale jako první dávám slovo klientovi. Na většině tarotových karet jsou zcela konkrétní výjevy, takže se dá snadno popsat, co se na kartě děje, jak se jednotlivé postavy cítí a jakou mají náladu. Proto klienta nejprve vybízím, aby se do takového popisu pustil.
Klient totiž velmi často věnuje pozornost docela jiným detailům než já. A na kartách vidí jiné věci. Nad možností, která mně připadala ztracená, klientka zajásala. „Jé, to jsem přesně já! To je super řešení!“ Škoda takovou variantu zatracovat jen proto, že já bych na ni neměla ani odvahu, ani povahu.
4. Soustředím se na byznys.
Moje výklady se nejčastěji točí kolem věcí, které nějak souvisejí s podnikáním, kariérou, majetkem a penězi. To jsou témata, kde se cítím ve svém živlu a kde také umím být největším přínosem. Znám příslušnou terminologii a umím si představit různé situace, které v byznysu mohou nastat. Mezilidským vztahům se člověk nevyhne ani v práci, takže často vykládám i na vztahy. Ale je to spíš doplněk. Mnohem víc mě to táhne k práci, poslání a osobnímu rozvoji.
5. Nepracuji na dálku.
Moje výklady vyžadují součinnost s klientem. Je to společná práce, ne můj domácí úkol. Způsob, jakým pracuji, v podstatě vylučuje e-mailové výklady. Do televize bych nešla a ani by to nefungovalo. Jednostranný kanál, minimální možnost komunikace a zatraceně málo času. Nevyhovuje mi ani telefon.
Jediná výjimka, kde to trochu funguje, je videohovor. Přes Skype, Hangouts nebo Facebook. Ideálně v případě, kdy má klient k dispozici vlastní tarotové karty a je zvyklý s nimi pracovat. Takže můžu říct „Vylož si to a pak se o tom budeme bavit.“
6. Nevracím se do minulosti.
Podle rozšířené představy se dobrá kartářka pozná podle toho, že dokáže přečíst vaši minulost. Pozná, odkud pocházíte a jaké věci se vám staly. Já v tom nevidím moc velký smysl. Předně – proč mi máte platit za to, abych vám řekla něco, co už dávno víte? Není lepší se soustředit na situace, které se kolem vás dějí právě teď?
To, že jste se nějak zachovali v minulosti, přece neznamená, že se tak musíte zachovat znova. Člověk se vyvíjí, roste a stává se zkušenějším a moudřejším. A tarot mu k tomu podle mě má pomáhat. Konečně – opravdu si přejete, abych viděla všechny vaše chyby a trapasy, kterými jste si kdy prošli?
7. Vykládám i sama sobě.
Ne že bych si neuměla lhát do kapsy. Ale s tarotovými kartami v ruce se mi to děje přece jen méně často než bez nich. Každý den si vytáhnu kartu dne (respektive na to mám aplikaci v mobilu) a všímám si, jak se téma karty promítá do událostí, které ten den zažívám. O narozeninách si spočítám kartu roku. A kdykoli se potřebuji rozhodnout, zorientovat nebo pochopit situaci, sahám po tarotu.
8. Neptám se na nepřítomné.
Nemyslím tím na lidi, kteří už z tohoto světa odešli. Pro pochopení jejich motivů a myšlenek mohou být tarotové karty naopak dobrým nástrojem. Nevykládám na živé lidi, kteří se pohybují kolem tazatele. Tarotový výklad v takovém případě považuji za nepřípustný zásah do soukromí.
Otázky typu „A miluje mě Franta?“ nebo „Je na mě Franta naštvaný?“ je mnohem lepší položit Frantovi než tarotovým kartám. Tarot není od toho, aby suploval běžnou mezilidskou komunikaci, nebo jí dokonce bránil.
Nepletu se do věcí, do kterých mně (a často ani tazateli) vůbec nic není. Každou podobnou otázku se proto snažím přeformulovat tak, aby se v první řadě týkala tazatele. „Co potřebuji vědět o svém vztahu s Frantou?“ nebo „Jak se mám zbavit strachu otevřeně si s Frantou promluvit?“ jsou podle mě mnohem lepší varianta.
9. Nehlásám univerzální pravdu.
Protože nemám patent na rozum. Nejsem guru ani klientova matka. Můžu otevřít nové možnosti, ukázat jiný úhel pohledu, nabídnout podporu. Neříkám „Udělejte tohle,“ ale „Tahle možnost vypadá lépe.“ Naslouchám a provázím, ale neberu klientovi zodpovědnost ani vládu nad jeho životem.
Tohle je můj způsob, jak pracuji s tarotem. A jaký je ten váš?
Foto: Kateřina Tůmová
