K tématu tohoto článku mne přivedla jedna klientka, která se mne po hodinovém výkladu karet celkem otevřeně zeptala: „A to se nestydíte, brát si za to peníze, když jste ten dar dostala zadarmo?“

Nestydím. Nemám totiž za co. A protože čas od času na tento názor narazím, je tento článek shrnutím mých důvodů, proč považuji za normální brát si za výklad tarotu peníze. Možná bude pro některé z vás inspirací, možná vysvětlením, možná námětem k diskusi.

Jediným darem, který jsem dostala zadarmo od přírody, potažmo díky rodičům, je mozek, kterému je, jako každému jinému, dána schopnost myšlení, učení a intuice. Takto je přírodou vybaven každý, a tedy i má klientka by byla mohla, pokud by chtěla, vykládat tarot stejně, jako to dělám já.

Když tak o tom přemýšlím, ok, dostala jsem dar. Ale proč by se mělo automaticky očekávat, že dary, které dostanu, budu rozdávat? Představme si, že bych dostala od své babičky darem sadu stříbrných příborů. Kdyby mně napadlo je rozdávat na ulici zdarma každému, kdo si řekne, bylo by to nejen pohrdáním a neúctou k mé babičce. Vypovídalo by to něco o mém charakteru ve vztahu k darovaným předmětům, ale také by to zřejmě vyvolalo pochybnosti o mém duševním zdraví, neboť takové chování prostě není v kraji zvykem.  Ve vztahu k nehmotným záležitostem – jako jsou duševní schopnosti, vzdělání, tvorba či autorská práva to zřejmě tak úplně neplatí.  A v tom to je.

Já osobně k hmotným i nehmotným darům přistupuji s úctou, Pečuji o ně a snažím se je rozvíjet.

Schopnost číst tarot není něco, s čím se narodíme. Jde o pracně nabyté, časově náročné a odpovědné získání dovedností. Strávíme roky svého života studiem různých směrů učení o tarotu, pečlivě, detailně a mnohokrát studujeme každou kartu, úrovně jejich významů, jejich různé interpretace, zvláštnosti a způsob práce s různými rozloženími, strávíme mnoho a mnoho hodin zavření nad knihami nebo kartami. Obvykle ve svém volné čase, často po nocích. Je to fascinující, poučné a bude nám to pomáhat v našem vlastním rozvoji. Ale je to opravdu velmi tvrdá práce. Absolvujeme semináře, školení, kurzy, kupujeme si knihy, karty a další knihy. Investujeme do setkávání s kolegy na různých konferencích a oborových setkáních. Studium tarotu vyžaduje i investice finančního rázu, jako každé jiné vzdělávání.

Pokud vykládáme lidem, musíme také umět poradit či vysvětlit. Musíme umět nastínit možnosti pro ně důležité, musíme pečlivě shrnout fakta, pomoci jim přemýšlet o nich samých jako jedinečných bytostech. Takže musíme pochopit aspoň něco o tom, jací lidé jsou, jak vnímají, jak se chovají, jak pracují a jak se mohou dopracovat k tomu, aby se jejich touhy nebo potřeby naplnily.
Proto musíme také vložit úsilí i finanční prostředky do vlastního psychického rozvoje a do rozvoje určitých psychologických dovedností, abychom dokázali klientům sdělit věci způsobem pro ně vhodným, podpořili jsme je v jejich hledání, a v těžkých situacích dokázali najít způsob, který zraňuje co nejméně.

Výklad tarotu NENÍ jen dar. Je to vzdělávání v oboru, jako každé jiné. Trvá celé roky rozvinout své schopnosti do té míry, že jsme schopni číst v kartách a vykládat je nezaujatě, poctivě a účinně. V tuto chvíli máme právo si říkat profesionál. A stejně, jako všichni ostatní lidé, kteří studovali, pracovali a vzdělávali se v jiných oblastech, máme i my plné právo účtovat si honorář za službu, kterou na základě svého vzdělání, studia a nekončícího zdokonalování poskytujeme.

Za zhodnocením našeho talentu, tedy onoho pověstného daru, je práce. Jen malé procento podílu na úspěchu činí talent, který je bez rozvíjení a práce na něm, sám o sobě ničím.

Nestydím se říci si o honorář za profesionálně odvedenou práci, za kterou si stojím, a může být porovnána s jinými profesionály.  Své peníze za mou profesionálně odvedenou práci si zasloužím, a jsem na to hrdá. Stálo mne to léta úsilí a studia. Neprovozuji výklady tarotu jako amatérskou zájmovou činnost. Mám své IČO a platím daně. Nevykládám zdarma, nebo za 50,- Kč na různých „bazoších“ a skupinkách na sociálních fórech, jen abych měla „klienty“. Vykládám v oficiálních prostorách s profesionálním přístupem.

Ano, někdy jsem samozřejmě velkorysá a poskytnu svou práci zdarma, nebo za symbolický obnos. Ale o tom, kdy, komu či kolikrát to tak udělám, si rozhoduji sama.  Je to výjimka, nikoli pravidlo, nebo automatické právo.

Všechny své studenty z tarotové školy vedu k tomu, aby se učili stanovit hodnotu vlastní práce na svém odhodlání, zájmu i touze, sloužit ostatním. Námitka „…ještě neumím dost…“ je na místě a svědčí o zdravé sebereflexi. Jen je důležité nezaměňovat ji s: „… ještě neumím všechno…“, protože ta chvíle, věřte mi, nenastane. Někde mezi tím je třeba stanovit svou cenu.

Pokud se chceme zařadit mezi profesionály, prostě pracujeme za honorář. Ostatně, napadlo by snad někoho, ptát se např. kteréhokoli profesionálního herce, fotografa, hudebníka, nebo fotbalisty, zda se nestydí, že si berou za svůj výkon peníze, když jejich talent je také dar?

A jaký názor na to máte vy? Napište nám na blog Tarotové Asociace.