Intuici lidé sami od sebe většinou nerozvíjí. Proč by to také dělali, když společnost daleko více oceňuje racionalitu, logiku a výkon.

Ale čím dál víc lidí zjišťuje, že jim pouze vnější a materiální život moc štěstí nepřináší, a tak se lidé začínají více otevírat také životu vnitřnímu, oblasti intuitivní, prožitkové a pocitové.

Říkají, že život je těžký. Mnohdy si ho těžkým děláme právě pro využívání nadbytku rozumu, a s tím souvisejícího ega. Vím, o čem mluvím.

Rozvíjí-li někdo rozum aniž by zapojil intuici, většinou se přidají pocity, jako např. obava, smutek, vztek… a když někdo naproti tomu rozvíjí intuici a nemá v rovnováze rozum, bývají jeho výtvory mimo realitu. Jen pokud je rozum a intuice v souladu, přináší prospěch.

A tak Vám na kartách MEČŮ ukáži, jak se u mě projevuje přemíra rozumu.

Naštěstí o této přemíře vím, a tak i díky milovanému TAROTU objevuji kouzlo intuice. Své intuici se tímto dílkem omlouvám a žádám ji, aby o sobě dávala silněji vědět, než vše dám zase do rovnováhy.

Na začátku mi přichází myšlenka-nápad (ESO MEČŮ) – jak se v určitých životních obdobích zachovat a není jedna, je jich hned celá řada a já se v nich koupu, lítám mezi nimi, je jich tolik, že se se vznáším a velebím rozum, jak mi to pálí. V této fázi mám pocit, že mám křídla, připadám si neohroženě a silně – nic pro mě není problém, mám spoustu energie a síly a také netrpělivosti, která mě žene kupředu. Opájím se slávou, aktivita ze mě jen sálá.

Postupem času mi moje aktivita a nadšení opadá, nápady tlačí, že by chtěly uskutečnit všechny najednou, přerůstají přes hlavu, ale něco ve mně – aha, už nastupuje intuice – říká, že bych si z toho množství nápadů měla nějaký vybrat a uskutečnit jej.

(2 MEČE) –   Jsem zaskočená, že nejde udělat vše najednou, a tak dva nejsilnější nápady mezi sebou soupeří, jsem nejistá a nechce se mi dát přednost jen jednomu z nich, a tak nějak čekám, že se vše vyřeší za mě, dělám, že problém nevidím. Říkám si, že se vlastně nic neděje, co bych se nějak snažila. Pak nastoupí vtíravé myšlenky, že bych se nějak rozhodnout měla, rozebírám, co pro mě má větší váhu, co by mě víc těšilo, na druhou stranu naskakuje strach, jestli to zvládnu, převažují pocity vzteku sama na sebe, že se neumím rozhodnout a pak fáze, že je mi vše jedno.

Uvědomuji si, že něco ve mně smutní (3 MEČE) – je mi tak nějak úzko, nápady jsou skvělá věc, ale jak je na tom srdce, jak to cítím? Všímáte si? Už podruhé se ozývá něco tenkého, tichého ve mně….intuice, já vím, no teď to vím, ale jsme teprve na začátku mého příběhu, a tak v době, kdy toto prožívám, mám jen ty smutné pocity. Dávám si ruce na oblast srdce – tam to totiž tlačí a bolí a já jsem zmatená.

Ještě že mám ten rozum, který přijde s dalším nápadem – a to odpočinkem,

(4 MEČE) – a já se nebráním, je toho na mě moc a je mi jasné, že v tomto okamžiku nemám sílu na rozhodování a posun.

Po odpočinku se objevují síly (5 MEČŮ). Už nechci váhat, co si vybrat, už nechci rozebírat přednosti a nedostatky nápadů, co jich mám plnou hlavu, vrhnu veškerou sílu na jejich zapuzení, nechci o nějakých nápadech ani slyšet, raději budu dál v tom, co znám, žádné změny, vysilování – zůstanu na místě. Přece vím, že dříve se mi spousta realizovaných nápadů nevyvedla, vzpomenu si, kam to vedlo, když jsem se třeba víc ozvala nebo řekla rázné NE, když jsem byla ochotna se za své nápady slovně prát. Kdepak, to už zažít nechci, jaká smršť reakcí od druhých se na mě sesypala a já jen stála a nevypravila slova. Ne, ne, lepší je pěkně nic neměnit, dál jet v tom, v čem jsem zvyklá, to je to pravé pro mě, takhle nad nápady zvítězím, šanci nedostane ani jeden.

A znáte to, nevyvinete aktivitu sami, Vesmír vás postrčí – no to už také vím teď, ale v tomto příběhu se začínají věci dít bez mého přičinění – najednou už nefunguje to zažité, to, na čem jsem lpěla a brala jako jedině správné a vhodné, mění se okolí, lidé kolem mě, vše drhne, zpomaluje se, nefunguje, stárne, rozbíjí se, mizí a já jsem okolnostmi donucena k posunu, změně (6 MEČŮ). To, na čem jsem lpěla a ujišťovala se, že je mi tak vlastně dobře, je v nenávratnu, jistoty mizí.

Začínám v sobě dusit, jak mě to štve. A to by nebyl kamarád rozum, který by nepřispěchal s další významnou pomocí, (7 MEČŮ) – Přetvařuju se, že je to vlastně fajn, že mi změny nevadí, mám silácká slova o pokroku a posunu vpřed a jak je to bezvadné a vlastně snadné.

Sama vím, že to tak necítím, změny tlačí i na mě a já mám potřebu se skrýt, vytvořit si bezpečné místo, kde já mám ten svůj svět, do kterého nikoho nepustím, svoji realitu, do které mi nikdo nemůže vstoupit (8 MEČŮ).

Asi je vám jasné, že takový stav věci není zdravý. Trápím se, je toho na mě moc, nic mi nejde od ruky, nikdo mi nerozumí, vlastně ani já sama sobě (9 MEČŮ), cítím izolaci, topím se, mám pocity viny, ublížení …

Ještě poslední zbytky sil věnuji na rozbor toho, proč zrovna já mám toto zažívat, proč já vytvářím komplikace, proč se vše vleče, proč je tolik nedorozumění a propadám totálnímu zklamání (10 MEČŮ).

Ještě že existuje pud sebezáchovy a ten tenký hlásek – odkud vychází – někde uvnitř –  opět intuice – do třetice všeho dobrého – kladu si otázku, čím toto všechno začalo? No ano, víte to i vy, na začátku byl nápad a ne jeden, celé klubko nápadů. A protože jsem už na dno dopadla, tak už je jedině cesta vzhůru a já nabírám sílu. Jen Bůh ví, kde se vzala, ale hlavně, že ji mám a začínám lovit někde uvnitř sebe….jak to vlastně bylo….jak jsem se vlastně dostala až sem?

Nedívám se napravo-nalevo – jsou mi všichni ukradení, teď jde v prvé řadě o mě (Páže MEČŮ) – zaměřím se sama na sebe – ujasním si situaci – dopadla jsem na dno, dobrý, to už je za mnou –  ale mám tu ty své nápady….tak který uskutečnit jako první? Tentokrát je uskutečním a je mi jedno, co si kdo myslí – nikoho nepotřebuji, už žádná chyba….

Tak již jsem se ujistila, co chci a teď hurá na koně a vpřed, žádné zastávky a brzdy – s nápady vstříc do Života a kdybych musela tasit meč – jdu do toho…

(Rytíř MEČŮ). A asi se ptáte, kde je intuice….no to víte, že klepe…ale v tom stavu, ve kterém se řítím vstříc Životu, ji opravdu neslyším…a že pro mě má rady?  Jasně…. nepřehlížej okolí, zkus i naslouchat druhým…

Tou divokou jízdou mi také leccos došlo, rozum, když je umírněný a správně využíván, tak je s ním bezva žít (Královna MEČŮ). Také se nemusím lidem vyhýbat, mohou mi na mé cestě pomoci, a tím ulehčit. Už vím, jak se k nápadům postavím, srovnám si je podle času, kdy přicházely. Chytře třídím na hlavní nápady, vedlejší nápady a pomocné nápady. Jsem sebevědomá a vím, co právě v této chvíli potřebuji.

A blížím se k cíli své jedné cesty. A cítím se jako Král (Král MEČŮ). Už umím využívat rozum účelně. Vítám nápady, ale nedovolím, aby mě udusily, protože už vím, že existuje INTUICE, ta mi pomůže vybrat už na samém začátku, s jakým nápadem se vrhnu vstříc Životu. Jsem moudrá, už umím rozumu dát hranice a ohraničenou sílu.

Všech lekcí bylo třeba – bez nic bych neuměla najít správnou míru mezi rozumem a intuicí.

Na začátku jsem pohrdla nápady, které ke mně přicházely a dělala jsem vše a nic, utápěla se v analýze a pitvání místo toho, abych se hýbala kupředu – je jedno, kterým směrem, ale jít, nezůstávat na místě…posun je Život ne stání na místě, je třeba být v proudu…. Tak jsem asi našla cestu k rovnováze a teď již jen popracovat a sladit rozum s intuicí.

close

JE LIBO TAROT DO E-MAILU?

Jakmile na blogu vyjde nový článek, dáme vám vědět.