TAROT ZA ČASŮ COVIDU (osobní poznámka ze života kartářova)
Tak ho tady máme. Už dlouho. Nezvaného hosta, na kterého nikdo z nás nebyl zvědavý, a přesto máme zahlcený celý život. Ten mrňavý prevít se vecpal do všech koutů našich životů s razancí, neodpovídající jeho velikosti. Má vliv, po kterém touží nejeden vladař či panovník, a za jaký by se bez uzardění zaprodala nejedna vláda. Bohužel má taky vliv na chod našich obyčejných a všednodenních životů. A už zdaleka nejen na cestovní ruch…Nebudu vypočítávat všechna odvětví, budu se držet svého kopyta, jak se tak po česku říká.
Ano, Covid 19 má vliv i na kartářství – alespoň to tradiční, u vykládacího stolu, z očí do očí. Výklady se přesunuly do ilegality a mimo osobní rovinu, do kyberprostoru telefonních, drátových i bezdrátových sítí a světa online platforem, kde se sice vidíme a slyšíme, (a i tom je občas potřeba si dávat znamení), ale už méně se k tomu také dostatečně vnímáme, cítíme a poznáváme.
Skupinové kurzy ztratily kouzlo poznání spřízněných lidí, a nabyly nežádanou pachuť strachu z nákazy… Čímž nechci naznačovat, že ten pitomý vir neexistuje! To sakra ano, a sama mám mnoho důvodů se ho bát. A taky se bojím – toho, že ho na mně naprská nějaký nezodpovědný bohém, pro kterého je ohled k bližním sprosté slovo. Pokud k němu přijdu nějak jinak, budiž. Stejně, jako jsem loni přišla k chřipce, i když jsem byla očkovaná. Co se dá dělat, pak budu bojovat.
Naštěstí k osobním výkladům a kurzům ještě stále lidé chodí. A protože jak mě znáte, nebyla bych to já, abych na celé té děsné situaci nenašla aspoň trochu humoru, podívejte se se mnou na pár perel, které v budoucnu zařadím k mýtům a pověrám. A berte je jako já, s nadsázkou, a pochopením. Ve stresu někdy říkáme hrozné věci :-D.
- POVĚRA – „No já bych moc chtěla na ten kurz, ale Vy jste v tý PRAZE!!!! „
FAKT – Ano, to jsem. A vůbec se nemusíte bát přijet. Nepadají nám tady pod nohy mrtví lidé jako mouchy po zásahu Biolitem. Kolem mne dokonce ani není nikdo, kdo Covidem onemocněl – možná proto, že i v Praze dokážeme používat hlavu a dodržovat nějaká bezpečnostní opatření. - POVĚRA – „Když si odesinfikuju ty karty, má to nějaký vliv na to, co ukazují?“
FAKT – Ne, nemá. Ani na funkci rostlináře ne. Maximálně pokud máte nějaký hodně nekvalitní fejk, vám z toho trochu sleze barva… - POVĚRA – „A když jsem v karanténě, nevadí, že vám telefonuju?“
FAKT – To mi nevadí nikdy, věřte mi. Ale tahle pověra má hezký důvod a přičítám ji zhoubnému přílivu informací ze všech možných i nemožných zdrojů. - POVĚRA – „Ale když jsou teď ty opatření, tak mám u vás nárok na slevu ne?“
FAKT – U mne nemáte nárok na nic, kromě slušného zacházení a profesionální práce. O svých slevách si s dovolením dosud rozhoduji sama, a rozhodně je nepřiděluji na základě chtění a návyku je dostávat a vyžadovat. Ale dávám je, to zase ano. Jen je to moje rozhodnutí. - POVĚRA – „Já nemůžu přijít na výklad, protože se bojím, že ve vzduchu ten Covid bude! Nemůžete mi na to vyložit karty?“
FAKT – Asi určitě tam bude…stejně jako spousta dalších. Jen na vás nebude číhat, aby na vás schválně skočil. Navíc vzduch máte rozhodně i doma. Tedy doufám. Karty na to vyložit můžu, ale je to zbytečné, tenhle fakt víme i bez nich.
Tak to pro dnešek asi stačí…. Jen vás chci ujistit, že jsem ten poslední, kdo by zlehčoval situaci vážně nemocných lidí, kterým chytit ten sajrajt opravdu vůbec nepomůže.
Jen si přeju, abychom se chovali normálně jako lidi, používali tu skvělou aplikaci, které se říká u lidí mozek a možná nebude tak zle. Možná přijdeme i na to, jak zase aspoň trochu normálně žít, jak pomoci bližnímu, jak najít nějakou radost i tak, jak to je teď. Ono to totiž jde. Když část své mysli uvolníme od zanesení strachem, možná vznikne nové místo, kde se zrodí nápad, co dál. Lidé vždycky na něco přidou. Já nám věřím!
