Pravděpodobně se vám to stalo taky. Na večírku se vás někdo zeptá, čím se vlastně živíte. Po vaší odpovědi, že vykládáte lidem karty, následuje rozpačité ticho. Nebo naopak až příliš vášnivý zájem, ze kterého se ale vzápětí vyklube žádost o výklad zdarma.
Výklad karet je totiž obecně vnímaný jako neseriózní řemeslo. Pro mnohé kartáře a kartářky je tarot „divným koníčkem“, který si nikdo nepíše do životopisu, nemluví o něm v práci a i ten, kdo podniká, se ho snaží všemožně oddělit od svého hlavního byznysu.
Negativní zkušenosti s kartářkami se v médiích i literatuře objevují mnohem častěji než pozitivní. (Jednu takovou kapitolu jsem ke své lítosti objevila i ve skvělé knize Margarety Křížové Z deníku investorky.)
Klienti jsou z vaší práce sice nadšení, ale když je požádáte o referenci, kterou byste si mohli dát na webové stránky, odmítnou. Veřejně přiznat, že si nechávají pravidelně vykládat karty? Ani náhodou!
A nejde jen o vnímání a pocity. Chcete-li platební terminál, máte smůlu. „Jasnovidectví, výklad karet a mystika“ totiž patří mezi tzv. nepodporované obory podnikání. Podobně jako hazardní hry, eskortní služby nebo prodej střelných zbraní.
Proč to tak je?
Částečně za to může historie.
Největší rozmach výkladu karet nastal až ve 20. století. Ale nenechme se tím zmást. Jako kartářky navazujeme na tradici čarodějnic. Právě ony jsou našimi předkyněmi po řemesle. A čarodějnice bylo dlouhá léta zvykem upalovat.
Často se přitom jednalo o laskavé báby kořenářky, které znaly přírodní zákony, věděly, na co je která bylinka, uzdravovaly dobytek i lidská trápení. Ale na hranici často končily i ženy, které byly nezávislé, dokázaly se postarat samy o sebe a měly vlastní názor. Nebo měly majetek, kterého se zachtělo jejich sousedům.
I když od té doby už uplynula staletí, dodnes máme tuhle zkušenost v kostech. Zejména ženy, přestože čarodějnické procesy se nevyhnuly ani mužům. Je součástí našeho DNA, protože jsme jejich vnučkami a pravnučkami. Velmi často na ni narazíte v regresích, konstelacích a hlubinné psychologické práci. Dokonce má název: Witch Wound, neboli čarodějnické zranění.
V principu je to strach, ale tak hluboký a archetypální, že je pro nás většinou složité si s ním poradit. Většinou nás zastaví, kdykoli se chceme naplno postavit do své síly a vyjádřit své pocity, myšlenky a názory.
Dominance rozumu taky nepomáhá.
Od doby osvícenství, které Evropu ovládlo v 17. a 18. století, se myšlení a logika staví vysoko nad další psychické funkce a způsoby získávání informací. Rozum je prezentován jako něco cennějšího než intuice, vnímání nebo emoce.
Současná společnost si prostě žádá vědecké důkazy. I na věci, které se vědeckou metodikou vůbec zachytit nedají.
Spousta lidí tak dnes chodí ke kartářce s přesvědčením, že výklad karet je úplný nesmysl. A můžete hádat, co si na takové návštěvě ověří. Dokonce na to existuje odborný termín konfirmační bias.
Podobných myšlenkových zkreslení je spousta. I přesto jsou obory založené primárně na intuici a mimosmyslovém vnímání stále nahlíženy jako méně hodnotné než ty čistě racionální.
Mícháme karty i osudy.
Máme moc posilovat naději, nebo lidem naopak házet hračky do kanálu. Spoustu věcí nám klienti na sebe sami řeknou, další vidíme v kartách. Dovedeme naslouchat a číst mezi řádky. Podstata naší služby je prostě hodně osobní.
Nemluvě o tom, že často říkáme lidem i věci, které fakt nechtějí slyšet. Třeba o tom, že do stávající situace je dohnaly především jejich postoje, názory a činy. Hodit to celé se stolu s tím, že ta kartářka byla nějaká divná, přináší okamžitou úlevu. A vůbec je to mnohem jednodušší než se podívat do vlastního nitra a čelit svým démonům.
Diletanti jsou v každém oboru.
Když vám někdo špatně opraví kapající kohoutek, nejspíš kvůli tomu nezanevřete na všechny instalatéry. U kartářek se to děje běžně. Ale upřímně, ne že by k tomu někteří zástupci a zástupkyně našeho řemesla nezavdávaly důvod.
Už z několika stran ke mně doputovala historka o paní, která před sebou tlačí vozík v supermarketu, a přitom povídá do telefonu: „Tak se vám koukám do karet a ten pán vás určitě miluje!“ A když si někdy nad ránem pustíte televizi… tam už je to vůbec velký špatný.
Spousta kartářek pracuje na černo. Na webu nemají ani pravé jméno, o obchodních podmínkách nemluvě. Cenu určují podle toho, co člověk podle jejich odhadu unese. A při výkladu pro jednoho klienta klidně zvednou telefon a objednají si dva další.
Tohle není o tom, co vidíme v kartách. Ale jak pracujeme s klienty. Nakolik jsme profesionální, řídíme se etikou a platnými zákony. Jak nastavujeme očekávání a komunikujeme, na co karty mohou a nemohou odpovědět. Jestli se pleteme do cizích věcí a zda jsme schopni nechat ego i vlastní agendu stranou a skutečně vnímat, co klient potřebuje.
Kašleme na marketing.
„Fuuuuuj!.“ Napadlo vás při přečtení slova marketing právě tohle? Taková reakce je při vší úctě adekvátní, když najdete ve špajzu mrtvou myš. Ne když máte propagovat své služby. Ve výsledku je to další věc, která kartářské pověsti vůbec nepřidává, a již navíc můžete na 100 % ovlivnit.
Vůbec to neznamená, že byste měli dělat něco vlezlého, slizkého a primárně obtěžujícího. Ani do toho vrážet spousty peněz. Marketing tak, jak ho vnímám já, je ve skutečnosti všechno, co děláte pro to, abyste měli nějaké zákazníky. Tedy i to, že si ráno umyjete obličej a dáte na vykládací stůl čistý ubrus.
Zkuste se na svůj byznys občas podívat očima zákazníka. Můžete si na to vyložit i karty. Ptejte se, co vaši klienti potřebují. Co můžete udělat pro to, abyste ve své práci byli lepší. Nebo jak můžete ovlivnit vnímání kartářského řemesla. Váš byznys, klienti i obor samotný budou prosperovat…
Foto Shreyas shah, Unsplash
