Na co 800 sad?

„Co to v tom máš?!“zeptal se mě tuhle kamarád, když mi pomáhal s kufrem. „Tarot, vole!“ nemohla jsem si pomoct. Převážet sady na kurzy je zkrátka těžké. Kartářství je sice sedavé zaměstnání, ale často se u toho člověk nadře, nejen psychicky. Jenže když mně jedny karty prostě nestačí.

Myslela jsem si, že svou zálibu, posedlost, obsesi, jsem dovedla na maximum, když jsem měla 500 tarotových sad. „To je malý auto!!“ povídal táta, když si to převedl na peníze. Uspořádali jsme Vernisáž, kde si každý, kdo přišel v převleku za kartu, mohl všechny balíčky prohlížet do aleleujá. Za jeden večer se to stihnout nedalo, bylo toho sedm tašek Ikea, ale mnozí to zkusili, aby se pokochali, poučili a pobavili. Že nejvíc přišlo tarotářů převlečených za Blázny, asi nemusím zdůvodňovat. Svět se točit nepřestal, další taroty se dál tiskly, a tak jsem dnes, po třech lockdownech, se svou sbírkou na čísle 800. Tedy přes osm set. Je možné, že když čtete tyto řádky, čísla opět stoupla.

Nejčastěji v té souvislosti leckdy vyděšeným očím tazatelů odpovídám na dvě věci: Jak a Proč? Karty mám doma na poličce, poličkách, v pytlíkách seřazených tak zhruba, abych je našla. Pytlíky ladí s tématem karet, takže si skutečně pamatuju, které karty v jakém pytlíčku mám. Až na občasné výpadky, samozřejmě. Anebo důsledky napadení balíčků prohlížeči, kteří zaměnili původní sáček za jiný a dali tarot do nesprávné látky. Ty hnědý podšálky je zkrátka nutné vracet… Poličky mám od podlahy po strop v obýváku, pěkně při ruce, nedej bože, abych je někde nechala přes noc samotné. Mám k nim úzkou, podle odborníků až nezdravou, vazbu, ale přesto mi nevadí je půjčovat a nechat jiné lidi, ať s nimi vykládají. Pokud to není zrovna malé dítě, které má ruce upatlané od zmrzliny. Jde mi totiž především o užitek a funkčnost. Krabičky od karet jsou v pytlích a taškách, ve dvou sklepích, jedné kůlně a jedné garáži.

Všechny sady, které mám, jsou určené na výklady. Vojeby nebo historické sady mám ve sbírce hlavně proto, že mají nějakou zvláštnhodnotu, nebo proto, že jsem se spletla při výběru. Všechny moje sady se mi líbí a pracuju s nimi. Mám balíčky na různé příležitosti, na roční dobu, na svátky, na místa… Balíčky na jasné a rychlé výklady anebo na hloubání, balíčky na dobrou noc a na pěkný den. Podle Cook Tarotu můžu vařit, podle Herbal Tarot míchat směsi a podle Kamasutra Tarotu, no jde to. Střídám je čistě podle nálady nebo účelu a někdy zaslechnu i tichý šum, když z poličky jedny sundávám, jak ostatní brblají. Opravdu ráda je vozím na kurzy a semináře, hlavně abych se pochlubila, a taky abych ukázala i ostatním, co všechno je v tarotovém světě možné. Měla bych mít asi už pomalu procenta z prodeje, protože vždycky když přivezu nějakou krásnou novou sadu, zvedne se záhadným způsobem i tržba eshopů.

Nové sady dnes vznikají jako houby po dešti, vlastní tarot už umí udělat kdekdo, a tak je pořád z čeho vybírat a také, co odmítat. Snažím se držet standardní normu, díky které přijmu do řad tarotů dalšího adepta. Ten se mi musí líbit, nebo být něčím zajímavý a hlavně musí být vyložitelný. Vyložím sice ledacos, ale i na obrázcích se dá rozpoznat, kdy má tarot svou hloubkou a vychází z archetypů, a kdy je to komerční prd. A pro jistotu, aby nedošly, pomáhám vytvářet i vlastní taroty. Tři už jsou na světě, čtvrtý se klube. Nic nenutím, čekám, co přijde samo a je to úžasná práce se podílet na vzniku nových obrázků, témat a pohledů. Být u toho, když se to rodí, dávat do toho informace a přitom se nechat vést autorem obrázku a celou jeho hloubkou. Výklad s takovou sadou je úplně jiná práce, protože je možné skutečně vidět za tu kartu, kterou držím v ruce. Staré Pověsti České, Psi i Jules Verne jsou úplně nové světy, které čekaly na své uvedení do mystického světa symbolů.

Často dostávám otázku, které karty mám nejradši. Samozřejmě ty naše, které jsem spoluvytvářela, co bych to byla za tarotmatku. A samozřejmě, že mám sady, které jsou mi vyloženě oblíbené, ke kterým mám z mnoha důvodů citový vztah. Nebude je vypisovat, je jich tak asi stovka. Největší favorit je ale vždycky ta poslední sada. Ta nejnovější, ještě neprozkoumaná, čerstvě rozbalená, zahalená do správného pytlíčku, a vonící novými obrázky a vhledy svých autorů. Na tu se těším, obal škubu ještě v tramvaji a tou se kochám a rozšiřuji si tak své tarotové obzory. A to je odpověď na tu druhou otázku. Proč to vlastně dělám?

Kromě té sliny u pusy, když vidím tarot, který neznám, a nezměrné touhy poznat další, je za tím snaha objevit další dílek do skládačky. Pochopit, že i takhle se dá vidět staletý archetyp z pohledu alchymisty, feministky, filmového producenta, zombie, Lenina či gumového medvídka. Ty drobné nuance, detaily ve ztvárnění a odlišnosti v symbolice, povyšují každou kartu a její význam i v našich životech. Propojit světy, které jsou tak odlišné a přitom tak stejné, protože ten Zdroj je pořád jen jeden a s každým obrazem do něj můžeme nahlížet a učit se a růst. Takže na to 800 sad. Na to 900 sad, na to 1000! A možná, že pořád to nebude stačit a růst bude stále kam.

PS: Osm set sad si budete moct prohlédnout 11.11.2021 v Plzni na další Vernisáži, ale táta tam teda nebude. Ten náklaďák, co by za to byl, prý takhle naživo vidět nechce. :)