Když jsem pro sebe objevila The Wild Wood Tarot (tarot divokého lesa), moje duše zajásala. Skrz něj jsem konečně našla možnost spojit své dvě lásky – tarot a šamanství. Spoluautorem příručky je totiž John Matthews, který se velmi dlouho a intenzivně zabývá keltským šamanismem, mytologií a symbolikou.
Této tarotové sady se však nemusí bát ani kartář, který o šamanismu nic neví, protože Matthews srozumitelně popisuje jeho nejdůležitější součásti – např. kolo roku, přírodní cykly keltská božstva. Příručka je psaná tak zajímavě, že jsem se nemohla od jejího čtení odtrhnout a doteď jí používám (ač u jiných sad příručky zásadně zahazuji). Popisuje práci s tarotem jako symbolickou cestu lesem, jako příběhy setkání kartáře s bytostmi, které tam žijí (božstva, dryády, zvířata, lesní duchové a stromy). Navíc dává tipy, jak s těmito bytostmi jednat, aby člověk neublížil, nerozzlobil je a získal moudrost, kterou přinášejí. Mám slabost pro tyto příběhy a díky nim jsem objevila zcela nové a netušené aspekty tarotových karet.
Mark Ryan, druhý autor textů, zvolil velmi neotřelou symboliku malých arkán. Pro živel vzduchu zvolil šípy (arrows), což mi dává smysl, protože staří Keltové dlouho meče neznali – v pozdější době už ano, ale byly z nekalené oceli, takže se velmi snadno lámaly a nebyli k boji tedy moc použitelné. Tudíž se víc spoléhali právě na luky a šípy. Živel ohně je symbolizován luky (bows), tedy něčím, co dává našim myšlenkám a záměrům – šípům – sílu a směr. Voda je zastoupena nádobami (vessels), většinou z pálené hlíny či kameniny, oproti novodobým kovovým pohárům. Země, tradičně zastupována mincemi či disky, je zde znázorněna kameny (stones). Všechno odpovídá tomu, co Keltové znali a používali. A v tom je podle mě další síla této tarotové sady – stírá civilizační nátěr hromadění a ztrácení se v různých systémech a technických vymoženostech. Tím se stává prastarým hlasem, který nás zve ke spojení s našimi předky.
Ilustrace, vytvořené Willem Worthingtonem, na mě zprvu působily nenápadně. Na druhý dojem jsem si všimla jejich harmonických barev a propracovanosti – jsou to malá umělecká díla. Jsou pro mě vyvážené, jemné, prosté a nekýčovité – tak jako svět keltského šamanismu se svými rituály.
Zaujalo mě nové pojmenování a pojetí některých karet z velké arkány. Třeba místo věže je zde karta hořícího dubu, kde do jeho větve udeřil blesk. Nešťastník na ní padá hlavou dolů ze stromu na zbrázděnou zem. Obloha je přitom brázděna blesky. Nejspíš díky tomuto volnému pádu se mě karta dotkla víc než obvyklejší zobrazení této karty. Když jsem jí viděla, měla jsem husí kůži, protože hlavou mi proběhla myšlenka, že ubohý muž pád nepřežije. Kromě toho jsem si představila, jak padá do brázdy na cestě, jejíž černá barva říká, že bude velmi, velmi hluboká.
Karta Smrti je zde pojata jako Cesta. Autoři nechodí kolem smrti jako kolem horké kaše, říka
jí, že ve významu karty je obsažena nejen metafora cyklických změn v průběhu života, ale i smrt jako taková – spolu s dalším cyklem nového narození duše. Havran na kartě je seslán samotnou bohyní Morrígan, která se zjevovala na bojišti těm, jejichž osudem byla smrt. Tento černý zlověstný pták také přináší duše zprávy od velkého Ducha. Havran požírající poslední kousky masa z lebky nám dává najevo, že transformace, kterou nám přináší karta smrti, nás obrousí až na kost předtím, než budeme moci pokračovat na své cestě.
Nejpůsobi
vější kartou celé sady je pro mě karta, tradičně nazývaná Soud, zde Velký medvěd. Karta zobrazuje obrovského ledního medvěda, jenž střeží obřadní hrobku. Duše zemřelého je v ní pohřbena, svlečena, a vystavena následkům svých vlastních činů. Pak nastává čas pro její léčení a očištění, po kterém pokračuje do světa „za oponou“ nebo k novému narození. Medvěd střeží nerušenost procesu a podle jeho vyceněných tesáků si nezvaný návštěvník může být jistý, že tento strážce je připraven roztrhat ho na kousky.
Dvorní karty zde zastupují zvířata, což je logické – inu v divokém lese moc pážat, rytířů, králů a královen nepobíhá :-) Na druhou stranu je však pro mě jejich interpretace dost složitá a bez příručky se neobejdu. Hlavně tehdy, když je pro mě to zvíře neobvyklé a nemůžu se spolehnout na své nápady – jako například střízlík pro páže šípů neboli mečů.
K tarotové sadě mám jedinou výtku – nízkou kvalitu papíru – jedná se o tvrdší papír bez jakékoliv ochranné vrstvy, takže po měsíci užívání mám na některých kartách zničené rohy. Jinak mě sada uchvátila, stala se mojí největší oblíbenkyní, protože vypráví příběhy. Hluboká symbolika sady mě vede k vlastním kořenům, k harmonii s přírodou a pochopení svého místa v provázanosti všech jevů. Mám s ní pocit, jako bych byla na velkém stromě a šplhala stále níže po kmeni, ke kořenům, které sahají hluboko a můj celý život při práci s touto sadou (a šamanské práci jako takové) nestačí, abych se dostala k jejich začátkům. Pokud se také chcete vydat na tuto dobrodružnou cestu divokým lesem až ke svým kořenům a předkům, sada Vám bude moudrým průvodcem.
