Termín „obrácené karty“ představuje v tarotové praxi docela velké téma, které řeší nejeden začínající kolega či kolegyně. Jen velmi okrajově zmíním, že tento termín opravdu neznamená, že některé karty jsou v balíčku a později ve výkladu rubem nahoru. Sice tak být občas mohou, ale to kupodivu nebudí takový zájem lidí okolo tarotu, ať již jsou na straně „před“ anebo „za“ kartami.
Jde o zcela konkrétní postavení jedné, nebo více karet, a to takové, že karta je „hlavou dolů“, tedy vzhůru nohama. Je to přesně ten případ, kdy vám zničehonic Viselec stojí ve výkladu v baletní pozici na špičce jedné nohy v úvodní piruetě, a ještě k tomu mu vstávají vlasy, kdy se postavy vypadlé z Věže vracejí obloukem na místo skoku a stromy rostou kořeny vzhůru.
A právě tehdy se tarotová veřejnost rozděluje na dva, potažmo pak i více táborů, které jsou tvořeny zastánci výkladu obrácených karet a jejich oponentů, kteří obrácené karty nevykládají, případně pak dalších, kteří je vykládají nebo nevykládají, ale za nějakých podmínek apod.
Nechci tuto svou úvahu postavit tak, že je některý tento způsob dobře nebo špatně. To, že někdo obrácené karty používá, nebo naopak nepoužívá, by nemělo mít vliv na profesní kvalitu jeho výkladu jako služby klientovi. Je to jako v jakékoli jiné profesi, vždy je jen dobrý nebo špatný kartář a se způsobem výkladu to nesouvisí. Znám mnoho skvělých kartářů, kteří s obrácenými kartami nikdy nepracovali a možná neméně těch, kteří s nimi pracují a nejsou tím o nic lepší nebo horší.
Pokusím se vám nabídnout svůj pohled z obou stran a dát vám tím možnost zamyšlení nad tím, co vyhovuje vám osobně, uvážit, jaké možnosti v sobě skrývají oba způsoby a která je vám nakonec bytostně bližší.
Já sama se řadím do skupiny těch kartářů, kteří obrácené karty nepoužívají. Můj způsob míchání je takový, že technicky není možné, aby se při něm některé karty dostaly do pozice vzhůru nohama, a musela bych je do toho stavu předem přivést, což se mi příčí. Pokud však někdy přece jen některá karta svou vlastní snahou této pozice dosáhne, a klient má před sebou řádku karet, kde je jedna nebo několik z nich otočených hlavou dolů, úplně prostě a obyčejně je narovnám. Udělám to bez jakýchkoli komentářů, nebo mých vlastních úvah o důvodu tohoto jejich bytí.
K tomuto kroku se mi teď vybavila jedna dávná vzpomínka, kdy jsem byla přítomna kartářskému výkladu a úžasnému okamžiku, kdy kartářka při pohledu na vyložené karty dramaticky vykřikla: “Ale vy tady máte obráceného Mečového krále!!!“ a klientka, sedící proti ní, suše řekla: „Aha.“ a narovnala si kartu, jak patřila, aniž u toho hnula brvou. A možná pod dojmem tohoto okamžiku karty obracím, jak patří, dodnes.
Negativní významy obrácených karet a upozornění na ně, je důvod pro jejich použití, často zmiňovaný v různých knihách o tarotu. Podle mého názoru má každá karta své negativní významy, i pokud leží v pozici normální a tyto významy obvykle více souvisí s ostatními kartami ve výkladu, než s jejich momentální pozicí hlavou dolů. Obvykle to navíc opravdu záleží i na způsobu míchání. Nebojím se o to, že pokud budu mít všechny karty v normální pozici, nebudou mít negativní význam a klient dostane nepřesné informace. Negativa např. Mečové desítky, ani jiné „negativní“ karty se nezmírní, ani neznásobí její polohou.
Výklad tarotu dlouhá léta také učím, a má vlastní zkušenost je, že používání obrácených karet často bývá, zejména pro začínající adepty kartářského řemesla, zbytečně komplikované, složité a někdy i matoucí. Obvykle totiž mají plné ruce práce s tím, aby dokázali vyhodnotit a prezentovat najednou významy karet v souvislém výkladu i pokud leží úplně normálně. Těch významových možností je i tak velmi mnoho, natož pak stihnout ještě monitorovat dalších x krát 78 možností ke každé kartě v obrácené pozici.
Další argumentem pro používání obrácených karet je větší bohatost a jakási další dimenze do výkladu. Nemám ani toho nejmenšího proti bohatosti a plasticitě výkladu, domnívám se však, že toho lze dosáhnout i bez přítomnosti obrácených karet. Lze se např. vracet postupně od konce opět k začátku a odkrývat tak další a další skryté vrstvy, které nabývají výkladem dalších a dalších pohledů a možností, aniž je v něm jediná karta vzhůru nohama.
Proto bych svým začínajícím budoucím kolegům za sebe doporučila, ať pracují tak, aby byli u výkladů klidní a jistí. Pokud je obrácené karty stresují, ať si je úplně klidně narovnávají až do té doby, než sami začnou být zvědaví, jaký by byl ten výklad, pokud by začali pracovat i s kartami obrácenými.
Sama jsem výklad s obrácenými kartami mnohokrát vyzkoušela, obvykle v nějakém výkladu, který byl můj osobní a týkal se mého vlastního seberozvoje a směřování. V praxi to vypadalo tak, že jsem si udělala výklad s některými obrácenými kartami, které jsem narovnala, (ty jsem si zapsala) a pak ještě jednou s těmi opravdu obrácenými. Výsledné výstupy byly víceméně srovnatelné, přesto se mi na tomto způsobu líbila jedna věc. Pokud bychom vzali obrácené karty jako upozornění na cosi dalšího, tedy nejen na negativní vyznění karty, bylo by to nejspíš upozornění na jiný úhel pohledu.
Podívat se na věci jinak, hlavou dolů, jako Viselec, který je k tomuto pohledu přinucen okolnostmi v zájmu přehodnocení věcí. S tímto pohledem by pak měly přijít otázky typu: „Na co se v této věci, záležitosti, úkolu, situaci, dívám špatně“, „Co je potřeba vidět jinak“… V tomto smyslu mi výklad připadal opravdu bohatší, nebo spíše možná snadněji nabízel klíč k závěru.
Jako ve všem, záleží na vás samotných, zda budete používat karty i obráceně, nebo je vám milejší, mít je rovně. Důvodů pro obě varianty je mnoho. Ty své jsem vám prozradila. Jaké jsou ty vaše? Podělte se s námi!
