Když se začne mluvit o tarotu, spousta lidí si hned představí věštění budoucnosti nebo předpovídání nadcházejících událostí. S kartami se ale dá pracovat i jinými způsoby, které s věštěním mají jen málo společného.
Vykladači se v principu dělí na dva tábory. Ten první, do kterého patří většina tzv. televizních kartářek a dalších osobností ezoterického světa, prostě věští. Někdy se jedná o skutečnou předpověď, jindy kvalifikovaný odhad.
Druhá skupina používá tarot spíš jako psychologický nástroj. S pomocí symbolů na kartách přivádí klienty k uvědomění a pochopení vlastní osobnosti i světa kolem.
Mně osobně je mnohem bližší nevěštit, ale provázet. Přinejmenším ze tří důvodů.
1. Máme svobodnou vůli
Přiznám se, že nevěřím na osud. Prostě mi nepřipadá možné, že by náš život byl krok za krokem někde zapsaný. A my jsme podle tohoto předem napsaného partu museli hrát, ať se nám to líbí, nebo ne.
Některé věci samozřejmě jsou dané. Přicházíme na svět, vybaveni různými talenty, silnými a slabými stránkami a rozmanitou tělesnou konstitucí. Někdo má hudební sluch, jiný zase nadání na sport nebo cit pro barvy. Většina lidí má buď buňky na matematiku, nebo se snadno učí jazyky. Dokonce takové věci, jako jsou sklony tloustnout, plešatět nebo šedivět, jsou dané geneticky.
Dostali jsme rozdané karty. Ale jak s nimi budeme hrát, je na nás. Jsme schopní zvážit všechna pro a proti a vědomě se rozhodnout. Vybrat si z různých cest. Zvolit si talenty, které budeme rozvíjet, a které naopak necháme ležet ladem. A převzít zodpovědnost za svůj život.
Osobností, které dosáhly úspěchu navzdory okolnostem, jsou plné dějiny. Jan Blažej Santini-Aichel se jako jeho otec a bratr měl stát kameníkem, ale pro tělesné postižení na to nestačil. Proslavil se jako architekt a tvůrce jedinečného stylu, nazývaného barokní gotika.
Hudební skladatel Bedřich Smetana ke konci svého života ohluchl. To mu ale nebránilo komponovat dál. Knihu o Harry Potterovi spisovatelky J. K. Rowlingové nejdříve odmítlo 12 vydavatelů. Teprve 13. našel odvahu. A kniha se stala bestsellerem.
Máme svobodnou vůli dělat věci, ve kterých vidíme smysl. Odhodlání dokáže překonat nedostatek talentu i fyzický handicap. A úkolem dobrého karetního výkladu je podle mě nás v tom podpořit.
2. „Proroctví“ se plní
Moc našeho podvědomí má i odvrácenou stranu. Když si něco budete dostatečně dlouho opakovat, často se to stane skutečností. Tomuto principu se v pozitivním smyslu říká zákon přitažlivosti, v negativním sebenaplňující proroctví.
Jako kartáři jsme pro klienta často v roli autority. Platí si naše služby, abychom mu pomohli vyřešit problém, cítit se líp, nebo se posunout dopředu. Proto dává smysl velmi vážit slova, abychom klientovi nezaseli do hlavy přesvědčení, kterým se následně bude řídit.
Pokud si jako klient u kartářky vyslechnu, že do roka konečně potkám muže svých snů, můžu s tím naložit dvěma způsoby. Buď budu sedět doma u televize a čekat, až se pan Božský konečně dostaví. Nebo mě výklad povzbudí k tomu, abych si došla ke kadeřníkovi, oblékla si něco hezkého a vyrazila mezi lidi štěstíčku naproti.
Co si budeme povídat, většina lidí volí první možnost. Svědčí o tom jak obliba věšteckých pořadů v televizi, tak současné politické preference. Když je výsledek dopředu jasný, nemusím se rozhodovat ani snažit. A ještě mám na to, že se sebou nic nedělám, doslova vesmírné alibi.
Užitečný karetní výklad má podle mě sloužit pravému opaku. Ukazovat směr, kudy vyrazit ven z komfortní zóny. Otevírat dveře do neznáma. A dodávat nám odvahu zkoušet a zkoumat.
3. Vyhnete se zkreslení
Jedním z nejčastějších argumentů proti výkladu karet je tzv. Forerův (neboli barnumský) efekt. Jedná se o jeden z kognitivních biasů neboli myšlenkových zkreslení. Ve vědeckých kruzích se používá jako kladivo na astrologii, chiromantii, grafologii, osobnostní typologie a dokonce i některé původně validní psychologické metody, jako například Lüscherův barevný test.
Lidé podle tohoto efektu mají tendenci vnímat jakékoli obecné a vágní popisy sebe sama jako přesně ušité na míru své osobnosti. Bertram R. Forer, podle něhož se efekt jmenuje, v roce 1948 podrobil skupinu dobrovolníků psychologickému testu s tím, že na jeho základě vyhotoví jejich individuální psychologický profil. Všem ale místo toho rozeslal ten samý text. Vysoké procento příjemců profil vyhodnotilo jako velmi přesný.
Když u výkladu neříkáte „jste takový a takový a stane se vám to a to“, ale místo toho kladete otázky, necháte klienta prohlížet karty a nacházet na nich odpovědi, netlačíte lidem svoji pravdu, ale místo toho nabízíte možnosti, prostor pro psychologická zkreslení je jednoduše mnohem menší.
A jak to s kartami máte vy? Věštíte, nebo ne?
Foto Anika Huizinga, Unsplash
