Tohle téma jsem měla už ve dvou předchozích článcích v minulém roce, ale je stále živé. Tentokrát bych se na něj chtěla podívat z druhé strany stolu – tedy k pohledu nás, kartářek. Určitě jste měli nějaké představy o tom, co vykládání karet obnáší, a co je k němu potřeba, jak se to „správně“ má, nebo nemá dělat, a možná spoustu jiných.
Ty, o kterých se zmiňuji, napadaly postupně na náš kartářský stůl v mých kurzech, nebo od zájemců o ně.

1) Kartářka musí být stará a důstojná dáma… (přesné znění – nemůžu se učit tarot, protože k tomu musím být stará)

Fakt: to teda nemusí 😊. Podívejte se na mně, sice stará jsem, tedy skoro, ale o důstojnosti by se dalo polemizovat, většinou jsem stejně praštěná, jako zbytek mé rodiny, potažmo přátel, kterými se obklopuji. Nebo kolegyně Anna z Plzně je mladá a pohledná slečna a o jejích kartářských dovednostech se pochybovat nedá. Vykládání jí prostě jde. Takže…Vykládat karty můžete i jako mladé a nedůstojné. Důstojností se myslí ta forma karetního obřadu, kdy by mělo být to, co říkáte seriózní, tedy minimálně tak, aby neměl klient pocit, že si z něj děláte srandu, nebo tomu vůbec nerozumíte.

2) Karty se musí vykládat večer… (jako až bude tma).

Fakt: Karty se můžou a taky vykládají kdykoliv. Je pravda, že pokud jde o atmosféru, večery vedou, ale to byste v létě museli stopnout živnost. Zapálit si svíčku a vytvořit si atmosféru můžete přece i za bílého dne. A pokud by náhodou šlo o to, že pod rouškou noci snad budou karty víc nebo míň upřímné…to taky záleží na kartáři. A jak říkal náš děda, „lumpárny se dějou i ve dne“. Takže, potmě si vykládejte strašidelné historky, karty můžete kdykoli.

3) Musí se to dělat takhle (a nejede přes to vlak)

Fakt: Nemusí. Můžete si to dělat, jak chcete. Jestli jste viděla, jak se to dělá v tom a tom filmu, nebo jestli kolegyně Vomáčková vykládá karty zásadně odshora dolů místo zleva doprava či obráceně, nehraje fakt žádnou roli v kvalitě výkladu, ani kartáře. Klidně můžete vykládat karty dokola, pokud vám to vyhovuje, Je to váš styl, váš způsob a pokud umíte karty číst, je jedno, v jakém budou uspořádány tvaru.

4) Musím k tomu mít kartářské artefakty (protože bez toho to přece nefunguje)

Fakt: Pořizovat si černou kočku, když na ně máte alergii, nebo si vyzdobit byt hromadou nesmyslných dekorací je blbost. Tedy kromě případu, že vám to dělá radost a lépe se vám v tom pracuje. Pokud se vám to tak líbí, je vše v pořádku. Jen to z vás, ani nikoho jiného prostě neudělá lepšího kartáře.

5) Musím mít vykládání karet v rodině

Fakt: Nemusíte. Znám spoustu lidí, přes jejichž rodiny až do patnáctého kolena karty neprošly ani jako prší nebo kanasta, natož jako tarot a jiná orákula. A přesto jsou skvělí kartáři. Možná to vám samotným trochu lépe zní, když můžete říkat, že své umění máte po prabábě, ale klientovi je většinou docela ukradené, kde jste své dovednosti získali. Jde pořád hlavně o to, abyste uměli ty karty číst, a vaše sdělení dávalo nějaký smysl.

6) Kartářka nesmí přiznat, že neví

Fakt: Tak to je přesně obráceně. Nejen, že může, ale dokonce by měla, či přímo musí. Není ostuda přiznat, že tyhle karty jak leží, vám momentálně nedávají moc smysl, a vytáhnout si k nim další, nebo jednoduše změnit otázku. To je totiž takový obranný mechanismus karet, „když se špatně ptáš, nic ti neřekneme!“ Co nesmíme, je nepřiznat, že nevím a vymýšlet si nebo plácat nesmysly, jen abychom nebyli za blbce. Ručím za to, že ve finále za něj budeme stejně a s mnohem horšími důsledky.

7) Pokud někomu vyložím karty, jsem za něj zodpovědná

Fakt: Tak to tedy taky nejste. Zodpovědní jsme jen za to, co vypustíme do světa v souvislosti s výkladem. Jsme zodpovědní za to, že klientovi nelžeme a nesnažíme se mu nabulíkovat to, co chce sám slyšet, i když to v kartách není. Jak s tím sdělením naloží klient, je jen jeho zodpovědnost. To, že nejedná podle rady karet (nikoli vaší), ať už z pohodlnosti nebo strachu, je jeho volba.

8) Kartářka sahá lidem do osudu

Fakt: To nedělá. Dělá to, oč ji lidé požádali, tedy jim čte karty na jejich otázku. Nesoudí je, ani jejich chování, nehodnotí, ani je k ničemu nenavádí. Jejich osud neovlivňuje, ani neřídí.

9) Kartářka musí umět i kouzla

Fakt: Kartářka není David Copperfield, takže nemusí. Já vím, že jsou myšlena ta jiná. mystická a čarodějná kouzla. Ale ta taky kartářka podle mne umět nemusí. Může, samozřejmě ale nepoužívá je během čtení karet, maximálně před tím, nebo potom, a i pak půjde spíše o rituály. Například ochranné, nebo očistné. Takže, vykládat karty můžete skvěle i bez kouzel.

10) Kartářka musí vyložit karty každému, protože je to její poslání.

Fakt: Nemusí. Ani kdyby to bylo její poslání. Jsou přece věci, na které vykládat nechceme, nebo lidé, kterým vykládat taky nechceme. Takže nemusíme. Každý kartář je zastupitelný a pokud máme problém s klientem, např. osobní, protože nám připomíná někoho nepříjemného z našeho života, určitě bude lepší, mu nevyložit, ale odeslat ho k některému kolegovi, který podobné vzpomínky nemá a vyloží mu zcela objektivně.

Tak to byla jen taková malá troška do mlýna, abyste viděli, že každý může mít pochybnosti, a co vám připadá jako jasná věc, nebo úsměvná blbost, někomu nemusí. Ale je podle mne správné s prospěšné se zeptat, pokud nějaké pochybnosti mám, nebo si jen nejsem jist, co si o tom myslet, např. proto, že mám zatím malé zkušenosti. Všichni jsme nějak začínali a kdo se neptá, ten nikam neroste…