Příspěvek na Tarotové konferenci 2019

Někteří si postavili v lese chýši, jiní žijí v maringotkách, případně na horských samotách. K některým se dá dojet autem, k dalším se musí pěšky. Šumavští samotáři, jejich názory a životy se nepodobají vůbec ničemu, co znáte. O setkáních s nimi je kniha spisovatele Aleše Palána Raději zešílet v divočině.

Osm rozhovorů s lidmi žijícími dlouhodobě mimo civilizaci přináší pohled do tajuplného světa. Setkáváme se zde s divokými zvířaty, krutými zimami, dokonce i s přízraky. Někteří samotáři jsou racionální (zejména obě zpovídané ženy), jiní vyprávějí svůj život trochu jako mýtus. I ten má svou výpovědní hodnotu, jen jinou než výčet ověřených faktů. Způsob, jakým novodobí poustevníci v krajině přebývají, se ostatně dost možná mýtem brzy stane. Pokud se jím už nestal.

Jeho práce na Šumavě přivedla Aleše Palána k úvahám o kvalitě prohry, smyslu útěku a zkušenostech, které pokud zůstanou nevysloveny, se stávají osudem.

Aleš Palán je český novinář, publicista a spisovatel. Je autorem či spoluautorem více než dvou desítek knih. Za román Ratajský les a knihu rozhovorů Být dlužen za duši byl nominován na Magnesii Literu. Za průvodce brněnským Bronxem Brnox toto ocenění získal. Za knihu rozhovorů Kdo chodí tmami dostal výroční cenu Českého literárního fondu, jeho rozhovory s Vítem Tajovským, bratry Reynkovými a s Ludvíkem Armbrusterem obsadily první místo v anketě Dobrá kniha Katolického týdeníku.