Anotace přednášky na Tarotové konferenci 2016.
Několik let jsem hledal nosné téma pro inspiraci k napsání cyklu veršů. Kdysi jsem napsal cykly Zvěrokruh a Zodiac, takže skoro logickým pokračováním byla výzva Tarotu. Básně jsem psal o samotě na chalupě. Na každou báseň inspirovanou Velkou arkánou jsem se připravoval, dělal jsem si výpisky zejména knihy A. Jayanti – Tarot v životě, ale měl jsem na stole hromádku dalších knih. Jednotlivé karty Velké arkány jsem se snažil prožívat, soustředil jsem se na jednotlivá témata vždy několik dnů. A začaly se mi dít podivuhodné synchronicity. O tomto inspirativním napojení a tvůrčích zážitcích při vzniku knížky veršů Tarot a trakaře bych rád řekl pár vět.
Když jsem v devadesátých letech končil psychoterapeutický výcvik vedený Jitkou Vodňanskou, napadlo mě při psaní závěrečné práce, že bych mohl významné sny, které se mi zdály v průběhu výcviku, seřadit podle symboliky Velké arkány. Protože mi sny úžasným způsobem reflektovaly, co se se mnou během pěti let dělo, byla i tahle snová práce pro mě velice důležitá.
Nakonec ukážu obrázky, které malovali klienti terapeutické komunity Magdaléna pro léčbu drogově závislých. V komunitě jsem pracoval tři roky jako terapeut, a tarotová témata jsem je nechal malovat v průběhu léčby. Podělím se o několik zajímavých poznatků z této arteterpeutické práce.
Miroslav Huptych je básník, výtvarník a arteterapeut. Kromě své literární tvorby se věnuje také výtvarné činnosti. Řadu let pracoval jako terapeut na Krizovém centru RIAPS, na Lince důvěry a v komunitě Magdaléna pro léčbu drogově závislých. Od roku 2003 je ve svobodném povolání. V roce 2005 založil Institut pro vzdělávání v arteterapii a artefiletice. Působí jako lektor a supervizor arteterapeutických kurzů a výcviků. Sedm let byl místopředsedou výboru České arteterapeutické asociace a šéfredaktorem časopisu Arteterapie, minulý rok zásadně omezil veškerou veřejnou činnost. Vydal 5 básnických sbírek a knížku aforismů Hodinky s ohňostrojem. Editorsky připravil řadu knih například Kdo pije vlčí mlíko aneb Jak se léčilo za starodávna nebo Černá slepice aneb jak se líhne bazaliček, který štěstí do domu přináší. Jeho verše byly přeloženy do řady evropských jazyků a byly publikovány v několika básnických antologiích, které reprezentují českou poezii v zahraničí. Kolážemi ilustroval 50 knih, 143 knižních obálek a 28 nástěnných kalendářů. Spolupracuje jako výtvarník s divadly Husa na provázku a Stavovské divadlo. Realizoval přes 30 samostatných výstav doma i v zahraničí.
